Sluneční cyklus

Sluneční cyklus (solární cyklus) je periodická cca 11 letá fluktuace v magnetickém poli Slunce. To má značný vliv na počet a velikost slunečních skvrn tzv. Schwabeův cyklus (během slunečního maxima jich mohou být i stovky), úroveň solárního záření a erupce s výrony koronární hmoty, což ovlivňuje i atmosféru Země. Když na Slunci probíhají bouře, k Zemi míří velké množství kosmického záření. To může poškodit satelitní sítě, narušit elektrické rozvodné soustavy a mise na Měsíc ohrozit. Ve volném kosmu není ochranné magnetické pole jako na Zemi.

  • Činnost slunečních skvrn má historicky vliv zejména na počasí v Evropě (nejvíce na Islandu) a Severní Americe, může přinést nečekaná ochlazení a silné větry.
  • Na začátku slunečního cyklu se skvrny objevují ve středních šířkách Slunce, na severu i na jihu. Poté se pohybují k rovníku, dokud není dosaženo minima sluneční energie. Nakonec se skvrny rozpadnou a uvolní magnetický tok na sluneční povrch či do fotosféry.

Cyklování sluneční aktivity (minima a maxima) a s tím spojená reakce Země a Měsíce (slapové cykly). Období minimální tvorby slunečních skvrn je vždy po 11, 22 a 80 letech, sluneční aktivita letos klesne na nejnižší úroveň za posledních 200 let (2020), což může vést k anomáliím v počasí či jeho projevů

  • sluneční skvrny jsou provázané s slunečním cyklem, periodického střídání maxim a minim jejich výskytu na Slunci
  • Schumannova rezonance (SR) může souviset s pulzy Slunce (Sluneční maxima a minima) a Země, (elektromagnetické změny, které se odehrávají v zemském jádře následně ovlivňují zemský povrch, ionosféru a živé bytosti na planetě)
  • sluneční cykly jsou také provázané s pandemiemi (Sars, Koronavirus, Španělská chřipka atd.) nejhlubčí fáze slunečního minima

Sluneční cyklus, maxima a minima:

Sluneční maxima jsou provázená erupcemi slunce (sluneční bouře), které způsobují mkolísání magnetického pole, které způsobuje silnou polární záři a především má negativní vliv na elektrické sítě, zejména v oblastech, které se nachází těsně pod severním pólem.

  • De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu

po roce 2020 vstupujeme do dalšího velkého slunečního minima s dlouhodobým výrazným poklesem teplot, které se opakuje v 206letých cyklech?

  • sluneční minimum, v letech 2006 až 2010
  • sluneční maximum (začátek cyklu v roce 2020, očekává se hluboké minimum, nejhlubší fáze minima by měla probíhat přibližně od července 2019 do září 2020) během let 2023 až 2026 opět dojde k navýšení sluneční aktivity
  • podle některých vědců vstupujeme do dalšího velkého slunečního minima s dlouhodobým výrazným poklesem teplot, které se opakuje v 206letých cyklech a jež na základě výskytu oněch skvrn na Slunci popsal britský astronom Edward Maunder (1851–1928)
  • v roce 2025 bude sluneční maximum ale slabší než dříve, skvrn bude jen něco přes stovku (toto maximum se nemusí realizovat, může následovat dopodná situace jako Daltonovu nebo Mauderovu minimu

1638 - 1715 Mauderovo minimum, Malá doba ledová (1400-1850), De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu

1815 -1835 De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, Daltonovo minimum (1790 - 1830), Malá doba ledová (1400-1850), od konce tohoto minima je dynamický růst populace a rozvoj lidské civilizace (zdokonalení parního stroje

1873: První celosvětová krize

1914 počátek 1. světové války (bod zlomu - přechod z 14. do 15. slunečního cyklu)

1923: Hyperinflace v Německu (bod zlomu - přechod z 15. do 16. slunečního cyklu)

1929 Velká hospodářská krize - krach na newyorské burze 24. října (maximum 17. slunečního cyklu)

1938-9 počátek 2. světové války (maximum 18. slunečního cyklu)

1945 konec 2. světové války (bod zlomu - přechod z 17. do 18. slunečního cyklu)

1960 Rok Afriky  (maximum 19. slunečního cyklu)

1973 Ropná krize  (maximum 20. slunečního cyklu)

1997-8 Asijská a Ruská finanční krize (bod zlomu - přechod z 22. do 23. slunečního cyklu)

2000 -1 DOT com bublina a 11. září 2001 teroristické útoky (maximum 23. slunečního cyklu)

2008  (bod zlomu - přechod z 23. do 24. slunečního cyklu)

Sluneční cyklus (10-12 roků): V roce 2020 (koronavirová krize) jsme v tzv. bod zlomu (počátek 25. slunečního cyklu - ekonomická krize) a stejný bod zlomu byl v roce 2008, kdy byl počátek 24. slunečního cyklu - ekonomická krize, podobně jako v roce 1997, kdy začínal 23. cyklus - Asijská a Ruská finanční krize . Situace se opakuje a je provázaná s aktivitou Slunce a frekvencí Země (Schumannova rezonance)

De Vriesův (Suessův) cyklus sluneční aktivity má 190 - 210 letou periodu, sluneční aktivita letos klesne na nejnižší úroveň za posledních 200 let (2020), což může vést k anomáliím v počasí či jiným projevům

Lunární cyklus slapových sil Měsíce je cca 18,6 roků - souvisí s jevem El Nino a La Nina (golfský proud),  jejíž důsledkem je i nutacie Země (kolísavý nebo kývavý pohyb osy) , která je krátkodobou změnou precese

Malá doba ledová mezi 14. a 19. stoletím (bondův cyklus), Maunderova minima (1645 až 1715) a je jedním ze tří nejchladnějších období

Sluneční erupce mohou poškodit satelitní sítě, narušit elektrické rozvodné soustavy a dokonce i ohrozit mise na Měsíc.

 Magnetické pole země

tzv. Van Allenovy pásy (Chrání před slunečním větrem), magnetosféra nás zatím chrání například před zvýšenou sluneční aktivitou. Sluneční erupce vytvoří mrak částic, jde o takzvaný sluneční vítr, jenž je tvořený protony, elektrony a alfa zářením, které u člověka může vyvolat rakovinu. Tento sluneční vítr setká s magnetickým polem Země, tak to ho většinu odrazí, část však zachytí a stáčí směrem k magnetickým pólům Země. Zde sluneční vítr v interakci s atmosférou vytváří polární záře, severní (aurora bodalis) a jižní (aurora australis). Jestliže bude magnetosféra oslabena a sluneční erupce dostatečně silná, vznikne tedy i pro Zemi velký problém.

Schumannova rezonance (SR, atmosférický tep, puls Země", vibrační frekvence 7,83 Hz) představuje magnetickou frekvenci, která vzniká v elektromagnetickém poli Země. Elektromagnetické změny, které se odehrávají v zemském jádře následně ovlivňují zemský povrch, ionosféru a živé bytosti na planetě. Rozdíly v rezonanci SR odpovídají změnám v počasí, slunečním záření, činnosti magnetického pole Země, vodních aerosolech v atmosféře a dalších přízemních jevech

Země reaguje na vnější vlivy zejména Slunce (otočí se za 24 hodin), je to odpověď na neuvěřitelnou sluneční energii

  • Ze Slunce každý den dopadá na povrch země 170 milionů gigawatů, je to 7000 x více energie, než vyprodukuje lidstvo
  • Za úsvitu startuje fotosyntéza (rostliny a plankton), která produkuje cukry a škroby, které jsou zdrojem potravinového řetězce a zdrojem energie téměř všech živých organismů
  • slunečním zářením se řídí vítr a počasí na celé zeměkouli (když se vzduch ochladí, spustí se déšť na většině země)
  • Energie pocházející ze Slunce (elektromagnetické záření, výron koronální plazmy)
  • Země je chráněna magnetosférou a atmosférou tvořenou z kyslíku a dusíku
  • Ionosféra je tvořena plynným vodíkem a héliem (chová se jako elektrický vodič, přenáší náboj po celé zeměkouli
  • Globální elektrický okruh, bez kterého by neexistoval žádný život

Zdroj: https://www.newsweek.com/amazon-tipping-point-self-destruct-major-reforestation-1478481

Aktivitu Slunce lze hodnotit na základě proxy - procesů, o kterých víme, že jsou ovlivněny sluneční aktivitou. Jedním z nich je tvorba radioaktivního izotopu Carbon-14 v atmosféře, který rostliny poté absorbují. Měřením uhlíku-14 ve stromových prstencích a dalších materiálech, o kterých víme, že pocházejí z určitého období, můžeme odhadnout, jak aktivní bylo slunce v té době. Tento graf ukazuje aktivitu Slunce za poslední tisíciletí:

Větší problém než koronavirus jsou v severní Africe kobylky (Somálsko, Etiopie, kousky Tanzánie, Kongo, kus východní Afriky) - vzniká nebezpečí hladomoru pro cca 10 milionu obyvatel, kobylky se již dostávají přes Rudé moře do Íránu a v létě se namnoží v Pákistánu a severní Indii (Egyptské rány). Kobylky způsobí větší ztráty na životech než koronavirus (březen 2020, Václav Cílek)

Justiniánův mor se vracel po 20 letech, černá smrt se vracela každých 8 - 10 roků, ta pravidelnost je zajímavá a někdy se hledá souvislost se slunečními cykly, které ovlivňují počasí (11 a 20- letý cyklus).  (18.3.2020 Václav Cílek)

  • Asijská chřipka v letech 1957-1958 zabila celosvětově kolem dvou milionů lidí
  • Hongkongská chřipka v roce 1968 asi jeden milion.
  • SARS byl nejhorší během listopadu 2002 až července 2003 a lidstvo ho poslalo k zemi do devíti měsíců.

Zdroj: https://skepticalscience.com/print.php?n=360

Zdroj: https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/pocasi-muze-letos-blaznit-rika-nasa-slunecni-aktivita-bude-nejnizsi-za-200-let-40310495?seq_no=1&source=hp&dop_req_id=IDiZyrlztBd-202001252014&dop_ab_variant=100&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

zobrazit více..
Loading...