Duše

Duše (vědomí)

Podle Mudr. Štefana: duše (zhmotňuje se v astrálním těle, kde jsou uchované všechny informace a emoce) člověka existuje právě jeden kosmický (platónský) rok a pak zaniká.

  • Duše je vlastně astrální tělo (snížená vibrace ducha), které váží  5 -21 gramů, další snížením vibrací si duše vytvoří fyzické tělo (pro představu, astrální tělo je voda v nádobě a houba v ní nasáklá vodou je fyzické tělo).
  • Tvar astrálního těla se mění dle nálad, citů, slov a skutků, mezi aurou (je naše vyzařování) a astrálním tělem (je naše duše) je velký rozdíl, po smrti člověka aura do několika minut zanikne.
  • Strach patří k egu a není součástí duše (duše si nás drží na cestě plánu duše a nemůžeme z ní vybočit mimo plán) a proto jsme ovladatelní. 

Duch nikdy nevznikne, protože "je" a proto nikdy nezanikne (je multidimenzionální s nekonečnou pamětí). Duch (stvořitel, všeobecná inteligence, informační pole, energie - "nejvyšší" vše prostupující vibrace) sníží vibrace - to je duše - sníží vibrace - to je tělo (proto i tělo a také duše může v určité době zaniknout - snížení vibrací znamená smrt, u těla člověka to může být i 120 roků a u duše 1 EON, precesní cyklus -cca 26 000 roků).

Prahové hodnoty, expozice ve smyslu osvobození od zbytečných pout a oblečení duše (3 dny - rozloučení s fyzickým tělem odchod ducha, 9 dní dizidentifikace s astrálním a mentálním tělem a jsou zaznamenány všechny myšlenky a zkušenosti těchto těl, 40 dní (39) - energie zcela opustí pozemské roviny a veškeré informace se přenesou do vyšších světů a těl a 1 rok - období očistce, data, která se vztahují k mrtvým v pravoslavné tradici).

  • Pokud ji drží něco drží, tzv. uvízne.
  • Vše je násobek tří.
  • O mrtvých se mluví jen v dobrém... (aby duše nebyla blokována v odchodu..).

MVDr. Josef Staněkduchovní znamená pohled na věci z pohledu věčnosti, zvíře na rozdíl od člověka nemá pohled z hlediska věčnosti ani svobodnou vůli.

Jaromír Schmidt: duše je vědomí (je to totéž), duše je vědomá.

Josef JandaDuše byli stvořeny v jednotě (jako společníci boha) na počátku před mnoha miliardami roků, a před vstupem na Zem došlo k odpoutání od univerzálního vědomí a ke ztrátě vlastností (všudypřítomnost, všemohoucnost, vševědoucnost - vlastnosti božského, univerzálního vědomí - to není bytost). Vymanění se z tohoto celku má za následek vznik zla (došlo k oddělení a částečné nebo úplné ztrátě božských schopností ducha), ztráta schopností znamená automaticky strach (strach ze samoty, jako důsledek oddělení), a také jako důsledek vzniku ega (JÁ) Vymanění se z celku znamená současně vznik JÁ (důsledek oddělení).

Sid Smutný: Člověk na úrovni ducha potřebuje dvě věci: očistit si svou minulost a najít své poslání (smysl života). Učím scelování duše. Všude, kde jsme ublížili jsme nechali část duše a potřebujeme ji dostat zpět přes lásku, odpuštění, přijetí a prací na sobě (přijetí zodpovědnosti za to, co se mě děje). 

  • Bez scelené duše v těle vědomého člověka nelze otevřít srdce, aby jím proudila rezonance lásky.

TEZE: Odpoutáním ze závislostí, rozpuštěním bloků a odpuštěním křivd dochází ke scelení duše (v tomto procesu současně došlo k odstranění karmy). Pouze scelená duše v lidském těle vědomého člověka je schopna zvýšit svou rezonanci na úroveň lásky, otevřít srdce (i díky hormonu oxytocinu) a propojit se s Bohem (bezpodmínečnou láskou).

Strach (tma, nedostatek víry ve Stvořitele, blok toku bezpodmínečné lásky, která je světlem, jejímž příchodem mizí tma bez boje) z čehokoliv: tím, že tomu nevěnujeme pozornost (např. negativní události), tím se od toho odpoutáváme a nejsme ovladatelní (je to boj o energii a tedy o naši pozornost). Je to o egu, které se bojí svého zániku (protože je pouze v této realitě), jako multidimezionální bytost jsme nesmrtelná. Strach (a jeho rezonance přitahuje na základě zákona přitažlivosti tyto situace, tito lidé nemají zpracované vlastní ego) patří k egu a není součástí duše (duše si nás drží na cestě plánu duše a nemůžeme z ní vybočit mimo plán) a proto jsme ovladatelní. Pokud si zpracujeme své ego (ego používá mysl na destruktivní nebo konstruktivní tvorbu), přestaneme se bát, nebudeme tomu dávat energii, podporovat to a co nemá energii zaniká. Kde není strach, tam je láska.

Duch (stvořitel, všeobecná inteligence, informační pole, energie - "nejvyšší" vše prostupující vibrace) sníží vibrace - to je duše - sníží vibrace - to je tělo (proto i tělo a také duše může po určité době zaniknout - snížení vibrací znamená smrt, u těla člověka to může být i 120 roků a u duše 1 EON, precesní cyklus -cca 26 000 roků).

  • Duše pulsuje mezi tělem a duchem (rostou nebo se snižují vibrace, zvyšováním vibrací se vyvíjí duše a tím se více napojuje na informační pole - Boha) a také současně tělo zvyšuje své vibrace - pulsuje aby se mohla propojit duše s duchem (projev polarity duše- tělo, které mění polaritu a směřují v jednotu) - střídá se den a noc a proto se mění i aktivita duše a těla, které musí být v rovnováze. Z 3 je 6 mění svoji polaritu a je to naopak z 6 je 3.
  • Tělo - duše - duch .
Jiří Lexa (Tamarina) : Jak vznikla duše (vědomí)? Duše vznikly silou rozpínavosti vesmíru, který se rozdělil na nekonečné množství částic (duše, částice univerza), které se vydali na samostatnou cestu, jsou neustále propojeny a jde o jakou si hru v hmotě, kterou zakouší každá bytost, která to podstoupila a jednoho dne zjistíme, že jsme součástí boha (Univerza, Vesmíru) a máme ty schopnosti, které jste měli již od počátku a budeme je využívat, důležité je, abychom uznávali sami sebe a milovali se. 30 000 roků je určitá hranice, kdy naše rasa byla odkloněna na úrovni lidského vědomí a když se duše vracejí do jemno-hmotného světa, jsou udivené co mají za schopnosti a co je možné v hmotném světě realizovat. My jsme se rozhodli, že budeme v uzavřeném kolečku na planetě zemi a bude to pro nás trvat více jak 30 000 roků a transformace, kterou procházíte teprve započala. Duše tu byly už od počátku, kdy se vesmír začal rozpínat a je v neustálém rozpuku. Ve vesmíru vždy musí něco z hmotného hlediska zaniknout, aby přišlo něco nového a toho se není potřeba bát, všechno má svoji duši i planety a předměty, které užíváte - zkrátka všechno, protože vše je energie (vědomí). Nerosty jsou také jistá forma vědomí.
Petr Chobot: Začalo to nevině přibližně před 30 000 roky začala jakási vtělovací hra a byla navržena i tato planeta (není vhodná ke stálému životu, protože vulkanická aktivita je extrémně vysoká, je neustále v pohybu a je nestabilní, obíhá kolem hvězdy, míří na ni Slunce a nevyzařuje vhodné vibrace, jedna ze zabijáckých hvězd). Tímto způsobem nefungují jiné hvězdné systémy. Vznikla neškodná vtělovací hra a na tu hru zaútočila nějaká jiná forma života a zkreslila ji a obrazně řečeno vypustila jakýsi virus (tak, jak to říkám, jsou metafory) a ta hra přestala být hrou a stala se velkým kosmickým dramatem, ve kterém uvízla spousta bytostí a další se nabalovali. Dnes tu hru (kosmické drama) začala sledovat celá řada bytostí (upozornila na sebe, protože je extrémní a šla do extrému protože, spousta duchů zde zešílela a ztratila svůj kredit se kterým sem přišla a stále se zde recyklují dokola a těm duchům je vštípeno, že jsou špatní a proto se musí znova a znova inkarnovat. Na druhou stranu hra získala grády a můžete si odsud odnést spoustu zkušeností nebo se tu můžete zbláznit obrazně řečeno a zůstat tu navždy a poškodit se v té hře. Ta hra vytváří závislost. 

Před cca 30 000 roky došlo k velkému odklonu vědomí a většina duší již prožila inkarnace, které byli před 30 000 roky, tedy před odklonem a může na tento vývoj navázat. Jiří Lexa

Fáze duchovního vývojového procesu DE LUCE: (vývojový proces svobodné vůle jedince): "tunelové vidění" (jsme v temnotě - slepá víra, závislost, ne-logika, strach), na konci tunelu se objevuje světlo - "černobílý svět" (černá a bílá, projevená dualita - rozum potlačuje víru, nezávislost, logika, překonám strach- porazím strach) a vycházím z tunelů a vnímám "barevný svět"(protože jsem zvýšil svoje vibrace a dualita se transformuje v rezonanci) všemi smysly, který je vzájemně propojen do jednoty s vědomím (vědomý člověk přijímá a sdílí, vzájemně závislý, vědomí, dynamická rovnováha, je propojen rozum a víra ve vědomí a rodí se moudrost, přijímám strach, který je pomocník a je mou součástí). To je zjednodušené vyjádření duchovní cesty, jak se spojit se svým vědomím prostřednictví zvýšení svých vibrací. Dualita se transformuje v rezonanci lásky, duše dokončí svůj duchovní vývoj ve fyzickém těle a ukončí proces inkarnací na planetě. Pochopením a realizací, kdy "nevěnuji pozornost" věcem a událostem kolem nás, které polarizují společnost i jedince, mám čas pro pochopení sebe. Energii, kterou jsem věnoval vnějšímu okolí, nyní používám pro poznání sebe ("vypnutím mysli" se zvyšují vibrace a mohu naslouchat vědomí) a na spojení se svým vědomým.

Simona Šormová (Geňatová), (štír): Čas poznat svou duši - původ duše, dary duše i její bloky www.daryduse.com

  • Dary duše načítá z ákáše, podobně jako současné bloky a bloky z minulých životů.
  • Bloky (strachy, emoce, bolest atd., dělají z našeho světla duše bludičku) brání rozvoji potenciálu duše. V ákaše se pracuje se záměrem a hledá se kořen bloku, kde vznikl. Překonáváme a přepisujeme svůj blok vědomými kroky a aktivně konat ke změně.
  • Hlavní je pochopení, že jsme vyšší vědomí v lidském těle, které se projevuje našimi aktivitami. Vyšší vědomí se může vyjádřit pouze prostřednictvím těla. Stvořitel se manifestuje prostřednictvím naší duše ve fyzickém těle. Čím více jsme v souladu s naší duší a projevujeme to v hmotě, tím více máme energie.
  • Vesmír po nás nic nechce.

4.6.2020, 10 důležitých věcí o REINKARNACI

Lidstvo přijalo reinkarnace jako svoji součást náboženství. Ne mnoho lidí však tuto myšlenku na západě přijímá (někteří to považují za nesmysl). Je to zejména proto, že nás na západě fascinují výhody vědeckých poznatků a jsme stále skeptičtější vůči starým učením. Věda je omezena na to co je fyzické a objektivní, samotná realita takto omezena není.

  • 1. Duše existuje. Není to jen mýtus, nebo iluze. Všechny fyzické bytosti jsou kombinací fyzického smrtelného těla a nefyzické nesmrtelné duše. Vaše duše je vaší absolutní podstatou. Je tím, čím jsme doopravdy bez toho, jak to cítíte, čemu věříte, nebo jak sebe sami vnímáte. Z pohledu těla je duše vědomou životní silou, která je v jeho nitru. Z pohledu duše je tělo nástroj pro život ve fyzickém světě a prožívání fyzické existence. Duše je čisté vědomí, čistá energie a čisté bytí. Existuje v nekonečné a nefyzické úrovni reality. Je to část ducha, absolutního nebo univerzálního zdroje, jiskra božského světla a lásky, fragment absolutní dokonalosti.
  • Duše se vyvíjí. Všechny duše se chtějí rozvíjet, vyvíjet a růst prostřednictvím vlastních zkušeností, protože tím se duše stává více uvědomělou a schopnější. Vývojem duše mění její úroveň bytí a vědomí znovunarozené neviny do stále vyšší úrovně lásky, moci a moudrosti. A to co bylo stvořené, se v průběhu evoluce připojuje ke Stvořiteli.
  • 3. Duše se nejefektivněji vyvíjí ve fyzické formě. Evoluce duše nastává prostřednictvím individuální zkušenosti a volby, na základě svých rozhodnutí za které nese důsledky (ale i důsledky, které svým rozhodnutím způsobila duše ostatním). Duše se inkarnuje do fyzického těla se kterým je spojena od narození až po fyzickou smrt (odchod duše z fyzického těla a světa). Ve fyzickém těle je duše fyzicky omezená (tělem) a oddělená od ostatních (inkarnací na zem) a od všeho čím je (od svých schopností, lásky, síly a moudrosti). Je to iluze smyslů a duše není nikdy oddělená a omezená, tato iluze vytváří strach, touhy a různé pocit, které způsobují že duše prožívá různé konflikty, osamělost a čelí rozhodnutím (duše se učí, že všechny rozhodnutí mají následky nejen pro ni, ale i pro všechny zainteresované).
  • 4. Reinkarnací duše prochází celou škálou smysluplných zážitků a rozhodování. Jeden život nestačí na to, abychom prožili celou škálu událostí a udělali všechny rozhodnutí (prožít život jako muž, žena, oběť a pachatel, žák a učitel, různé kultury, rasy, náboženství atd.) v různých polaritách (aby zažila celé spektrum možností, tím, že znovu a znovu stává člověkem - duše v těle, s jinými životními příběhy a vztahy). Prožitky a rozhodnutími s duše stává více uvědomělou, začíná objevovat svoje skutečné schopnosti, lásku, sílu a moudrost, postupně se učí jak překonat iluzorní omezení ve fyzickém těle. Duše se nejlépe učí prostřednictvím procesu různorodosti a ne prostřednictvím slepého opakování. V případě vývoje duše jí prožití stejného života, znovu a znovu, přináší jen malou hodnotu, pokud v něm už není nic, co by se duše měla naučit. Každý lidský život je příležitostí, naučit se něčemu novému (zodpovědnost, pomoc ostatním).
  • 5. Duše nemá národnost, víru, rasu ani pohlaví. Neexistuje nic, jako je židovská, čínská duše, nebo jakákoliv jiná (jsme pouze duše) a máme možnost zažít různé kultury po celé planetě. Vybíráme si pohlaví, místo narození, rasu, státní příslušnost (národnost) tak, aby vyhovovali našim účelům pro jakýkoliv daný život. Výběr rasy a víry vyznání (náboženství) může být někdy záměrná volba, ale někdy ne, protože duše se učí procesům různorodosti (diverzity). Neexistuje mužská nebo ženská duše, pohlaví je záležitost biologická (záležitost naší volby) a ne spirituální.
  • 6. Duše se vždy přichytí k jednomu druhu (duše lidských bytostí se v drtivé většině se reinkarnují vždy jako lidské bytosti), to neznamená, že jsme před tím nemohli zažít život v jednoduchých formách života, ale v určitém okamžiku naší dřívější evoluce jsme si vybrali lidský druh, jako prostředek, ve kterém se vyvíjíme. Cílem duše je expandovat vědomí, proto pro duši, která je na lidské úrovni bytí už nemá smysl prožívat život v nižších úrovních vědomí. Existují však vzácné výjimky, kdy duše, která je normálně lidská, experimentuje s tím, že se stane například delfínem. Ale zpravidla se na planetu nevracíme jako hmyz, dobytek nebo stéblo trávy. Jsme spirituální bytosti, které jsou na lidské cestě, aby se učili samostatnosti, prostřednictvím lidských zkušeností, vztahů a rozhodování.
  • 7. Každý život je předem naplánovaný. Před tím, jak se narodíme, duše společně se svými průvodci se rozhodnou, jaké zkušenosti a rozhodnutí by měl život obsahovat. Zvolí se vhodné události a vztahy, je zařízena spolupráce a dohoda s ostatními dušemi, které do nich budou zainteresované. Např: duše by chtěla být soucitná vůči dětem, proto se může rozhodnout, že její následující život se měl sestávat z vlastní zkušeností, kdy ji matka v dětství opustí. To může v dospělosti vytvořit potřebu pomáhat opuštěným dětem. Další duše potom souhlasí, že bude matkou, která jí opustí po v průběhu jejího dětství. Nejvýznamnější události v životě jsou plánované, ať už jde o narození, rodinu, kariéru, vztahy a podobně. Plán také může obsahovat nehody, choroby a smrt. Je tu však hodně pro události, které vzniknou. Rozhodnutí, které děláme jsou daleko více než osud. Tělo je duší vybrané před tím, něž se narodí. Duše jsou si vědomé, který plod je životaschopný a který nikoliv a také i takový, který zanikne ještě před narozením. Některé životy jsou výslovně nastavené na to, aby duše podstoupila určitou zážitkovou zkušenost, například stát se učitelem. Zatím co některé jsou nastavené pro prospěch ostatních. Například bychom mohli život prožít jako velmi milované dítě, které náhle zemře, když je malé, pouze proto, abychom pomohli jiné duši projít si zkušeností tragické ztráty.
  • 8. Existuje zákon karmy (ZÁKON TÍŽE). Karma není o kosmické spravedlnosti, nebo o kosmické trestání. Z pohledu ducha není potřeba kosmické spravedlnosti, protože neexistuje kosmická nespravedlnost. Karma je skutečně jen o učení se prostřednictvím kompromitace, nebo zapletení se. To znamená, že když ve fyzické životě udělám něco, co naruší svobodnou vůli někoho jiného, vzniká kompromitace. Oba dva cítíme mezi sebou nedostatek rovnováhy. Je to jako bychom byli svázaní lanem. Jediný způsob, jak se vymotat z tohoto spletení, že moje slobodná vůle bude narušená podobně. Ze zkušenosti potom oba víme, že je to být násilníkem a obětí. Duše mám tendenci spáchat karmický čin v brzkých fázích svých reinkarnací, kdy má menší zkušenosti s lidskou existencí. Ve všech karmických činech jedna osoba způsobí něco té druhé proti její vůli. Neexistuje žádná karmická kompromitace pro činy, které jsou způsobené náhodou, a nebo ne vlastní volbou.
  • 9. Reinkarnace má začátek i konec. Na rozdíl od toho co učí různé směry, nejsme uvěznění v kruhu nekonečné smrti a znovuzrození, přitom jediná naše záchrana je zřeknutím se světa a hledání duchovního osvobození. Celá naše cesta vývoje prostřednictvím reinkarnací začíná na určité úrovni a končí, když dosáhneme další úroveň. Může to trvat i více jak 100 životů. Od prvního lidského života po ten poslední to může trvat tisíce roků v závislostí od funkcí fyzických těl. V duchu je nám ale celá cesta jasná a víme přesně co děláme. Každý život je záměrné dobrodružství, uskutečňuje se pro lásku a touhu se rozvíjet.
  • 10. Neexistuje naléhavost. Není potřebné co nejrychleji dosáhnout osvícení, nebo dokončení reinkarnačního cyklu. Není o nic lepší vyvíjet se rychle v průběhu několika životů, jako vyvíjet se pomalu v průběhu množství životů. Reinkarnace není výzvou dosáhnout konec revoluce tak rychle, jak se jen dá. Nejsme uvíznuti v cyklu lidské smrti a narození. Fyzický svět není špinavá díra, ze které je potřeba rychle vylézt. Z pohledu ducha, plynutí času neexistuje. Čas je pro nás jenom fenomén, který vnímám v průběhu fyzické formy. Duši nezajímá kolik tisíc roků to potrvá, než se dostane z jedné inkarnační úrovně do druhé. Lidské chápání plynutí času je pro duši bezvýznamné. Duše se obvykle nereinkarnuje po své smrti. Mezi životy (vtělením) může uplynout několik roků i desítky roků, v průběhu kterých se duše zotavuje a bere do úvahy ponaučení z minulého života a plánuje svůj další život. Nemělo by být žádným překvapením, když zjistíme, že jsme měli minulý život, nebo množství

Táňa Havlíčková

Zecharia Sitchin (o Atlantidě nemluví vůbec), Melchizedek, Matias Di stefano.

Anunaki (Enki - bůh vod, Enlil - spor dvou bratrů - dualita) - před 450 000 lety přišli z planety Nibiru (Sumerské tabulky - Zecharia Sitchin), Enlil -technická civilizace (bez emocí), potřebovali na zemi těžit zlatý prach.

  • Enki (Posseidon) byl Ptah v Egyptě , synem byl Hermes (Thoft) a Ra.
  • Enlil (Zeus).

Reptiliáni (pozůstatek plazí mozek, hadí srst), byli jedni z našich předků, Arturiáni jsou naší matkou.

Elohim jsou bytosti, které tvoří nové civilizace.

Má přijít solární záblesk - aby upravit zmanipulovanou.

Lemurie (Siriané, civilizace MU - spirituální, duchovní část lidstva).

Orion - zúrodňovali planetu.

Učíme se rovnováze Emocí a rozumu.

Atlantida (Melchizedek) - informace měl od Tovta.

  • Matias Di Stefano (inkarnace: Norsko, Egypt, Atlantida).

Hyperborea - kolem severního pólu (přesun pólů - civilizace byla zničena a rozprskla se (Indie, Egypt).

Gebekli tepe (Mezopotámie, Sumer).

Před 12 000 roky - potopa (možný pád tělesa, výbuch) Zjusjudra (Noe, Enki-anděl). Anunnakové věděli že bude potopa.

  •  životů. Reinkarnace je pro lidské bytosti normální. Je to přesně to, co tu všichni děláme. 
zobrazit více..
Loading...