František Nevařil

František Nevařil

František Nevařil (1926 - 2020) - absolvent VŠE Praha a kandidát ekonomických věd . Ekonom, národohospodář, politolog.
Napsal více než dvě stovky odborných článků a příspěvků, výzkumných studií a 23 knih. Mimo jiné po listopadu 1989 zejména tyto práce: Žaloba - naše cesta od marasmu ke krachu (1994). Bilancování naší první kapitalistické pětiletky (1995). K české otázce dnes I, II (1995). Třetí cesta (1996). U tří premiérů (1997). Jak jsme dopadli (2002). Velká loupež aneb bourání státu (2002). Tanec stovek miliard okolo nás (2003). Svět a jeho problémy (2004). Včera, dnes a možná zítra (2011). Ekonomie - díl I (2012).

Svět a jeho problémy

Práce analyzuje kapitalismus jako vítězný společenský systém, v podstatě zodpovědný za vše co se dnes děje ve světě. Ukazuje jak byl a je získávám kapitál (velké bohatství) - jeho hlavní podstata (prvotní akumulací, vykořiisťováním, obíráním). Vyvrací bludy o jeho ekonomické výhodnosti, protože je nestabilní, nerovnovážný, parazitický a prohlubuje nerovnoměrnost vývoje.. Právě on také zakládá a udržuje současné hlavní problémy a defekty lidské společnosti (sociální nejistoty, nespravedlivé hodnocení a oceňování, nesouměřitelná polarizace bohatství a chudoby). Neguje reálnou demokracii a nastoluje novodobé formy kolonizace zemí a lidí. Jako režim je společensky asociální, škodlivý a nebezpečný. Rozkládá domácí společnost na straně jedné a organizuje a podniká agrese a války na straně druhé. Dovede ovšem svoji skutečnou podstatu zakrývat prolhaností své dokonalé celosvětové propagandistické sítě. Podněcuje a využívá etnické rozpory. Nastolil svoji nadvládu formou současných "velkých

Rozpory světa se neřeší a dále narůstají. Zásadní a to velmi potřebné kritické hodnocení velice nespravedlivého a rizikového kapitalismu je dnes tabuizováno, není vůbec přípustné. Už je na místě se ptát, zda nejsme poslední generace lidstsva, která ještě zažila jakýsi jeho vzestup? Nahromaděných "makro" problémů je už příliš mnoho, a zdají se nezvládnutelné. Unese to ješttě ta naše těžce nemocná planeta? Podobnou situaci totiž dosud ve své historii lidstvo prokazatelně nikdy nepoznalo a je otázka, zda si s tím dokáže poradit. V této chvíli se zdá, že pokud přes to všechno "ve zdraví" přežije i další 21. století, pak snad už přežije všechno. 

Včera, dnes a možná zítra

Kniha reaguje na současnou jednostrannou antikomunistickou propagandu. Opírá se přitom o věcná srovnání společenských kladů a záporů období 40 let komunismu a 20 let polistopadového restaurovaného kapitalismu. Především v hlavních oblastech výsledků národního hospodářství, vývoje životní úrovně obyvatelstva, reálné kvality "nové demokracie" (demokratury?. Srovnává také dopady justičních a (a)sociálních zločinů obou těchto režimů. V těchto souvislostech pak analyzuje výrazné společenské nemoci současného vševládnoucího kapitalismu (banksterismu?), uvažuje o možnostech zásadních společenských změn, jakož i o konkretních základních právech lidu a obnovy jeho reálné politické moci. V závěrech pak zejména poukazuje na zřejmou neperspektivnost a škodlivost kapitalismu pro převážnou část populace středních tříd, a v hrubých rysech i na potřebu hledání možností budoucího spravedlivějšího a efektivnějšího uspořádání poměrů ve společnosti. Je doplněna řadou faktografických příloh. 

"Je čas na kladení jiných naléhavých otázek, než nám je vnucuje soudobá propaganda. Skutečně selhal komunismus(?), nebo ne? Selhal jen ve srovnání s původními záměry nebo snad ve srovnání s kapitalismem? Vyčerpal své rozvojové možnosti nebo ne? Musíme počítat s tím, že v případě reálných společenských snah o nastolení sociální spravedlnosti dojde znovu k tvrdostem a možná i přehmatům jako v dobách začínajícího komunismu nebo ne? A má se s tím počítat nebo se tomu dá čelit? Atd." 

Žaloba - naše cesta od marasmu ke krachu

Kniha byla a je důležitým historickým dokumentem vydaným k 5. výročí VLSR (Velké listopadové sametové revoluce). Na základě tvrdých ekonomických faktů dokládá, že neblahý a dosud se prohlubující ekonomický a sociální úpadek České republiky (ztráta národního majetku, ekonomický propad, vznik nesouměřitelnosti životní úrovně obyvatelstva, růst byrokratizace a hlavně dluhů) nastoupil bezprostředně po restauraci kapitalismu. Byl v podstatě založen už v prvních krocích přijatých a uskutečněných ještě v těch málo letech před rozpadem Československa. Především v důsledku rizikového jednorázového zrušení veškeré ekonomické regulace, škůdcovské devalvace měny, privatizace a kolonizace. Prokazuje, že jejich škodlivé finální důsledky mohly a také byly (při nejmenším autorem) předvídány od samého začátku. Stejně tak se i po dvaceti letech potvrzují z této politiky vyplývající dlouhodobé zásadní chmurné tendence našeho krizového vývoje, které byly věcnou analýzou v této práci předpovídány. Mezitím

Už staří latiníci znali, že veřejné blaho je nejvyšší zákon (salus populi suprema lex). U nás však platí zákon - urvi co můžeš, staň se bohatým za jakoukoliv cenu a na úkor kohokoliv a čehokoliv. V posledních letech jsme prožili a prožíváme dobu zmarněných šancí. Národ byl podveden a zahanben, protože to není to, co se mu slibovalo - nejen doma ale i ze Západu. A teď prožívá svoji kocovinu. Hlavní pachatelé těchto činů se dostávají do stejné kategorie jako vedoucí normalizátoři - třeba Husák nebo Bilak - i když slouží opačné straně. Normalizátorům šlo o politickou moc, dnes jsou ale zájmy širší - jde nejen o moc ale i o peníze. Ale co - připustíme-li si trochu ironie, když jsme se dokázali omluvit sudetským Němcům za to jak nás zradili a zničili naši zem, za to že jsme si dovolili proti nim bojovat za naši svobodu a národní existenci, tak se možná ještě jednou omluvíme i Husákovi, Jakešovi a spol.!? Naše současná cesta není ta pravá vytoužená cesta. Tak jak to je, to nemusí zůstat, i

K české otázce dnes...

Práce z roku 1995 je reakcí na mrskačství a sebemrskačství českého národa. Zkoumá jeho reálné postavení ve světě a na základě dostupných faktů se snaží poukázat na jeho hlavní postižitelné povahové rysy. Vymezuje základní historické i dnešní problémy jeho vztahů s Německem, menšinami, katolickou církví a Slovenskem. Zdůrazňuje potřebu uchování a posilování vlastního patriotismu. 

Myslím, že je třeba odmítat různá "sebemrskačství", které nám - tedy českému národu - ve srovnání se skutečným stavem věcí nabízí někteří naši současní "vedoucí" politici a jim ochotně přisluhující intelektuálové, historici či novináři. Je hloupost podléhat vnucování názorů, podle nichž jsme jako národ - zejména v důsledku čtyřiceti let našeho žití v komunismu - zklamali, máme pokleslou morálku a všechno se musíme znovu učit od vyspělého světa západních demokratů od samého začátku. Zkrátka často to vypadá tak, že na nás chlup není dobrý. Věřit tomu by byla hloupost. Je totiž snadné prohlédnout důvody takového přístupu "takéčeských" představitelů. Jistě se tak neděje ze samé lásky k nám obyčejným Čechomoravanům. Jde jim jen o to, aby národ byl pokornější a ochotně se jim podroboval, aby se jim lépe vládlo. Aby se nad ním oni sami se svojí "vysokou morálkou a intelektem" mohli cítit povzneseni, aby se vypěstovalo a upevnilo naše poddanství a pokora vůči mocným zahraničním sousedům.

Velká loupež aneb bourání státu

Práce analyzuje hlavní majetkové převraty v české historii (Bílá Hora, obnova samostatného státu v r. 1918, Mniichov a Protektorát, osvobození ČSR v r. 1945, únor 1948, listopad 1989). Podrobněji se zabývá poválečným "znárodňováním", majetkovým dědictvím komunismu a polistopadovou restaurací kapitalismu. Rozsahem a důsledky mimosoudních restitucí, privatizací a zahraniční kolonizace. V tomto procesu "velké loupeže" obyvatelstvo a země byly okradeny o nahospodařený společenský majetek. Bylo nastoleno kapitalistické turecké hospodaření státu, bank i podniků, Česká republika začala žít dlouhodobě jen z bývalé majetkové podstaty a později (až dosud) na dluh. 

"Obyčejní občané republiky byli podvedeni a obráni - a jsou proto plně oprávněni požadovat vrátit vše, co jim dosud bylo ukradeno. Když náš "bohatý" stát lehkomyslně plýtvá a rozdává na všechny strany, rozděluje kůži medvěda, kterého zatím ani nevystopoval. Cizí vlastníci nyní sbírají smetanu z našeho mléka. Je nutno nepokrytě mluvit o zaprodání našeho státu a jeho majetku - pokud vůbec nešlo o jeho pouhé předání za jakési osobní bakšiše našim mocným - o jeho programovou kolonizaci zahraničím. Dostali jsme se do pozice amerických Indiánů, kteří své historické trauma skrývají do věty: "Běloch přišel, uviděl, ukradl".

zobrazit více..
Loading...