Jiří Ledvinka

Jiří Ledvinka

https://www.nadejecloveka.cz, Osobní konzultace již nedává, nenaplňují ho.

Kniha: Od počátku k prvopočátku (lidé se dostávají od svého počátku k prvopočátku - božství).

Skupinové projekty: 

  • Harmonizační beseda, odpovídání na otázky posluchačů, nebo účastníků (cca 1 x za měsíc).
  • Boží otisky, vypadá to podobně jako beseda, otec větší míře mluví prostřednictvím mně přímo.
  • Harmonizační otisky v tichu, kdy nemluvíme vůbec a pouze předáváme co je potřeba beze slov. To ho naplňuje úplně nejvíce.

Sedíš se mnou v božím řádu a prostřednictvím toho se uzdravuješ...

  • Komunikuje s Bohem (otcem) pomocí intuice cca od roku 2006. Přišel pokyn od Boha, že mám léčit tímto způsobem. Věřím v Boha, ale není to bůh žádného náboženství.
  • Jeho partnerka komunikuje také s otcem, ono by to ani jinak nešlo, kdo to nemá stejně jako Jirka.
  • On jen přeje, není trestající, je láska, pokud je potřeba rozhodnout, tak rozhodně, ale vždy ve prospěch lidstva nebo jednotlivého člověka.
  • Hodně věcí mě řekl, ale ještě se nestali a říkal, že o to budou mít lidi velký zájem, ať se na připravím (ať se toho nebojím, to se upraví).
  • Když se vyčerpají dotazy, tak se právě děje léčení s tím s kým komunikuji.
  • Plusy (posílám někomu lásku, někomu pomáhám) dávají energii a minusy (kritizuji, hodnotím, stěžuji si) odebírají energii.
  • Kouří doutníky, někdy si dá pivo nebo alkohol, jinak nemá žádné koníčky.
  • Božství (sebeláska)proudí boží řád v nás, opak nebo protipól je ego, strach atd.
  • Bydlí v Žernovníku.
  • Důležité je vnímat energie, které z Jiřího vycházení i přes obrazovku.
  • Nový projekt 2021 na on-line, sezení v tichu je nyní každý týden. 
  • Pokud by lidé zůstali v klidu s tím, že u nich pracuje jejich "bytí (božství v nás)", právě bytí vyžaduje klid, nemusím nic dělat, věci přicházejí sami bez činnosti, v tom je rozdíl mezi polaritou (myslí a emocemi) a bytím (bytí čeká v klidu a věci ke mě chodí), 26.10.2019.

Jiří ledvinka, názory, odpovědi, poselství:

14.7.2021 Svoboda, moc a zodpovědnost.

  • Svoboda (své božství, tam je čistota, láska) je bezpodmínečná, podmínky jsou dané mnou, jak má vypadat. Moc spočívá ve svobodě (rozhoduji sám za sebe, ale současně k tobě chodí informace, to co chceš dovolíš, aby k tobě přišlo, ale není to z ega a není to s utrpením), protože je ti dobře. 
  • Člověk je zodpovědný sám za sebe a za svoje činy. Člověk není zodpovědný za činy jiných. Každý bude mít realitu takovou, kterou si nastaví a dovolí. 
  • Výpadky paměti znamenají, že mysl odchází a dává se najevo, zklidni se a zůstaň si v tom ničem, nesnaž se pořád vymýšlet nějakou činnost, proto ti to vypadne a měl by jsi to respektovat (neměli bychom propadat zoufalství). 
  • Nevím co to je Matrix. Nejsem proto, aby lidé zůstávali v kolektivní mysli nebo vědomí, takto to není.  Ano jsme božství, ale to neznamená, že budeme něco slízávat za druhé a za jejich výmysly. Ty tady můžeš být, ve své svobodě, božství, ostatní to mohou mít také, ale jakmile se začneš někde propojovat, zapojovat (jak to mají v duchovnu ve zvyku), tak se dostaneš do průseru. Okamžitě tam naskáčou programy, mechanizmy, které tady někdo vymyslel a v životě se z toho nedostaneš, pokud to budeš takto dělat. Největší láska je v tom, že nemusíš z žádného matrixu vystupovat.
  • Pokud někoho naplňují sbírky, pomoc chudým, je to správně. Pokud to někdo dělá proto, že by se to mělo, tak to s božstvím nemá nic společného. 
  • Na stahování informací z kolektivního vědomí (načítač) se nedívám positivně, nedoporučuji to. V kolektivním vědomí nikdy nevím, co mě tam potká, pokud jsem spojen se svým božstvím, tak sem v bezpečí a mám jistotu, že je to dobře pro mě. 
  • Intuice nám ukazuje do čeho jít mám, ne do čeho jít nemám (strach). 
  • Pokud se nám po semináři zlepší např. zrak atd. a potom po několika dnech se to zhorší, tak bych to ignoroval ((to se nás jen mysl snaží přesvědčit, že to nefunguje, ego (rozebírá to, kontroluje to) se chce vrátit k moci a zařídí, že to nefunguje)). Řeknu si, to je klička ega, to řešit nebudu, mám dál nastaveno božství a jdu dál (trvám na tom, že to tak je ono se to po čase spraví).
  • SVOŘITEL NENÍ VIDITELNÝ, ALE JE VNÍMATELNÝ. Člověk nemůže být odpojen od božského zdroje, ale může být zahlcen a zdroj nevnímá. Stačí ti božství, které ví všechno, ví jak na to a víc tě nemusí zajímat (čakry, duše atd.).
  • Božství i tělo je jedna a tatáž věc, nemel bych zkoumat tělo, jak funguje, proč stárne, posilovat imunitu atd.
  • Lidé chtěli mechanismy (čakry, duše atd.), aby je mohli ovládat prostřednictvím ega. Pokud jsem božstvím, které je dokonalé a necháš ho se projevovat, tak se ti projeví i na tom zevnějšku (těle), ale ne každý tam dokáže takhle přejít. 
  • Plán duše? Nějaké body jsou určeny, ale můžeš je měnit tím, jak začneš dozrávat a (NE)chápat to tady. A ty body budou pro tebe předělány pro to nejlepší, to znamená, že nejsou osudem a nejsou určené. Nebo se necháš tzv. vláčet, je to to tady dané (plán duše) a tím pojmeš vše i to negativní a pak se ti dějí i ty nedobré věci, které nechceš. Ty musí vědět, že pro tebe není všechno, ale jen to dobré a tak se rozhodnout. 
  • Lepší je se zklidnit, než se někam hnát. Venku mimo mně se může dít spoustu negativních věcí, ale mě se to netýká. 
  • Když jsem zadal přání a zjistím, že to tak již nechci, tak to tím beru zpět (přestanu tam dávat energii a ono zmizí). 
  • Rituály na zesílení přání atd. nedělám, já se stále pohybuji v božském poli (to je můj základ, mám důvěru v to, že je postaráno), kde mě neovládá ego
  • Jak myslí lidstvo a vnímá samé katastrofy i v myšlenkách, tak se jim přitáhnou (tornádo jižní Morava).
  • Přisedlíci (možný důvod panických ataků) neexistují (to je pouze mechanismus, kterému jsem uvěřil, našel jsem viníka vně sebe, pak to tak není). Nehledal bych příčinu (projev ega) a pozornost bych přesunul do božského (chápu kým jsem, vnímám svůj pocit uvnitř). 
  • Pravda, láska, zlo, strach jsou pouze slova, která vnímá každý jinak a nejsou důležitá, důležitý je pocit uvnitř sebe. 
  • Pokud lidé vyrazí do boje s restrikcemi (pandemie), "my to tady nechceme", tak o to toho tady budou mít více (stačí pouze vyjádřit svůj názor, že s tím nesouhlasím a u toho to končí), protože stále jedou v tom zoufalství té oběti. Pokud tam budou mít, že už teď se mají dobře a zůstanou u toho, tak to tak bude a pandemie tu nebude..
  • Největší překážkou je stav, že si myslíš, že překážka existuje (tím si ji vlastně promítáme, přitahujeme do reality). Božství je všude, není pouze v nás, ale i vně nás (venku a zaplňuje tam to volné místo místo negativních věcí) a díky tomu nemusíme očekávat boj nebo střet s vnějším světem. Realita se nám ukazuje ve stavu, jak ji vnímáme a proto jsme rozčarováni, protože naše očekávaní je v rozporu s realitou.
  • O svém napojení na božství nepotřebuješ důkazy, ale máš ty důkazy (například tebou projíždí energie, mrazení atd.)
  • Ono to tak vypadá, že v té látce na očkování je něco dáno, nebo zadáno, protože je vidět, že ti očkovaní mají vyloženě agresi (až nezdravou) proti těm neočkovaným a ŘÍKAJÍ ÚPLNÉ NESMYSLY )já vnímám, že za tím něco je). Ti co se nechají naočkovat se nemusí bát, že by se jich to týkalo, to bude zařízeno jinak. Je potřeba respektovat rozhodnutí každého z nás.
  • Nenechám na sebe působit něčím, co se mě netýká, například Schumannova rezonance (případně počasí, lunární a roční cykly atd.), já jsem jen v božství (poslouchám intuici), tato rezonance mě nezajímá. 
  • Svojí svobodou (svobodným rozhodováním, svobodnou vůlí) nemohu nikomu ublížit, to zaleží na lidech, jak se postaví k mým rozhodnutí, za to již nenesu odpovědnost.
  • Pokud zneužívám svou vlastní moc poznám podle toho, že mě v tom nebude dobře a objeví se mě to samo v rámci božího pořádku. 
  • Ideální svět? Nenásilný svět, kde by se lidé respektovali, bylo by tam čisto a respekt ke všemu, včetně přírody. 

30.4.2021 Jiří Ledvinka, Buďme v klidu

  • Otec má ještě jiné plány, ale schyluje se ke konci pandemie, ale není to konec Covidu, ale jde spíše o lidi. Lidi se nyní odhalují a uvidí se, kdo zůstane v tom božím a kdo ne. O to jde celou dobu, je to taková selekce. 
  • Plán je, že odsud půjdou negativní energie a budou sem dány nové s novými možnostmi a jinou kvalitou, než bylo doteď. Stále jsme však na začátku, ještě nejsou nové energie vidět. My tu máme léčivou energii, lidé si ji neberou (stačí se jen rozhodnout a očekávat to s jistotou) a čekají, až je někdo spasí. Pokud se o mě něco negativního otře a já to jdu hned řešit, tak to není řešení. 
  • Důležité je pozorovat své emoce, závislosti a nejít do toho. Vnímám, že se ta energie o mě pokouší a nedám jí ten prostor, svou energii a pozornost. Čím méně si ji začnu vnímat a všímat si ji (to znamená řešit ji), tím mám větší možnost zůstat v tom božím a postupně odejde. TAKTO JE TO MYŠLENO, NEŘEŠIT TO. 
  • Pokud dám božství definici, tak to omezíš (ovládáš to rozumem, má to hranice a božství nemá hranice, je vším), není vůbec důležité, aby jsi věděl co je božství. Smyslem je, abychom nevytvářeli omezení a hranice a neuvízli v egu (když něco chceš, tak musíš hodně dřít. atd., jinak to nemáš -  je tam chtění a já na tom musím pracovat, abych to měl), které stále něco řeší, posuzuje, definuje, hodnotí, má svůj model fungování. Když jsi v tom božím, tak ti ty nabídky chodí sami a já nemusím dělat nic, abych se na to dostal. Pokud se objeví ego a říká, že musím dělat něco, abych to měl, tak si tě chce zaháčkovat (aby s tebou mohlo manipulovat), aby tě ovládalo a ty jsi nebyl v tom božském. Důležité je si nevyčítat, že mě tam někdy vstoupí emoce, nebo ego a jít dále a přijmout, že se nic neděje. Člověk z ničeho nevystupuje, pouze posoudí zda v tom chce zůstat (závislost, emoce atd.) a nebo ne a to nechá vyvstat. Proto se nic nedělá, zůstává se v klidu (ale současně můžeš cítit ten taka a tu nervozitu, to nevadí, tak to bývá a po čase to odezní a utichne) a nechává se vyvstat to boží, to správné. I kdybych se měl nervozitou rozskočit, tak nic nedělat, aby to zmizelo. Jakmile jdeš do té činnosti, něco děláš, aby to zmizelo, tak jsi v tom a ovládá tě ego a nejsi v božství. Božství může fungovat pouze tehdy, pokud mě neovládá ego a nevěnuji mu pozornost. Chvíli to trvá, než se naučím na to božské spolehnout a přestanu mít strach a nebudu nervózní (nebudu podléhat strachu a nervozitě, které jsou průvodci ega), že to nefunguje. Když spoléhám stále více na boží, tak strachy, emoce a závislost na egu postupně odcházejí.
  • Není už co odhalovat, stačí pouze hned přijímat co proudí (můžeme si to kdykoliv vzít a přijímat tuto energii) a nechat to působit. My to nemusíme vnímat a přesto se to děje, ať se děje cokoliv. 
  • Já tomu nechodím naproti (to už je impulz ega), ale děje se naopak, chodí ke mě (hledá si to mě) a já si vybírám co se mnou rezonuje (pokud to se mnou nerezonuje, tak to nebrat). 
  • Planeta nyní odpočívá, je v klidu, nabírá nové kapacity pro další vývoj lidstva. Není to o zvyšování vibrací, spíše se budou frekvence měnit úplně jinak. 
  • Důležité je být přímo napojený na Boha, na toho, který mě stvořil. Boží nabídky, které k tobě přichází rozeznáš podle toho, že ti sednou, je ti v tom dobře a rezonují s tebou, nebereš nic jiného. Práce ega je odvézt tě od božího. Důležité je vědět, že to mám (božské, božství) a jen to pozorovat a čekat až přijdou ty správné rezonance. A pokud je nepoznám a nevím, jestli je to ono, tak to ono není. 
  • Člověk má byt sám sebou a dělat to co ho těší (Bůh po nás nic nechce, ani nechce, abychom se obětovali, nedává nám úkoly) a proto jsi se Stvořitelem ve spojení. Bůh nám žádnou karmu nevytváří, to my si myslíme a ego nás přesvědčuje o vině a trestu (abychom trpěli za své činy a my tomu uvěříme a podporujeme to) a stáváme se obětí karmy.
  • Matka Tereza se obětovala a bylo to špatně, protože v tom nebyla šťastná. To je přesně ten příklad jak to nedělat (ale přesto se to bere za cnost), neobětovat se tady lidem, proto tady nikdo není. Jsme tady proto, abychom si prožívali štěstí a lásku. 
  • Lidi mají v sobě zakódované, jak má budoucnost vypadat, měli by si to sami nacítit, Bůh nic nestanovuje. Nechává je si tu budoucnost vytvořit tak, jak si to přejí. Mohou být lidé v souladu s přírodou a lidé s nejmodernějšími technologiemi a nemusí si překážet. Vše je k dispozici pro každého a vše lze zrealizovat (pro každého se najde ta správná realita), ale tam ještě nejsou, aby odchytili, jak to je. 
  • Příroda bude zachována, ale dojde k redukci lidí a nějakým způsobem se to pročistí. 
  • Rozšíří se nám vědomí (ale také naše smysly a proto řada technologií nebude potřeba a budou jiné možnosti) a zvětší se využití mozku. Když budou lidé chtít, tak si sem mohou technologie přenést. 
  • Stvořitel vidí Elona Muska jako nic moc a nemá s ním žádné plány. 
  • Otec nevzkazuje, ale dává, důležité je nechat proudit božské a neblokovat to egem. Lidé by se neměli snažit stále studovat (tím se zahltí a ztratí se v tom), aby to konečně pochopili (to je mechanismus ega, který nás stále někam žene, abychom to konečně pochopili), ale oni to už mají v sobě (nemáš na věci přicházet, protože se dostaneš někam, kde nemáš co dělat, kde to není boží). 

19.4.2021

  • Naplňuje mě práce s lidmi. Rád poslouchám hudbu, jiné koníčky nemám. 
  • Bruno Gröning měl hodně věcí správně. 
  • Prána není podmínkou pro božství, je to cesta, pokud to někomu vyhovuje. Důležité je zůstat sám sebou a dělat věci, které jsou se mnou v souladu.  
  • Pro božství nepotřebuji prostředníka. Když mě někdo bude sympatický a bude mě tam dobře, tak je to možné, můžeme se mnohé získat. Pokud je tam jen možná mě to prospěje a není tam nadšení, tak to není pro mě a je to zbytečné. 
  • Kolektivní meditace na záchranu planety atd. - nefungují, je to zneužívané, krade a filtruje se tam energie, jsou také manipulovaný atd.
  • Čistit se po práci s klienty? Jak si kdo vybere, ale správně by to tak být nemělo.
  • Moje učení není podobné s učením Eckharta Tolleho, protože já nejsem s nikým podobný, každý jsme svůj. Lidé jsou tu za sebe, nepotřebují někoho kopírovat. 
  • Kdy skončí šikana lidí? Bude to tak dlouho, jak bude potřeba. Je to o lidech, jestli jsou sami sebou. Pokud jsi v božství, tak jsi mimo to dění. Když řeším nějaký problém, tak ho tím neustále živím. Některé problémy vyřešíme tím, že je přestaneme řešit. 
  • Ovlivňuje nás pouze to, co dovolíme. Čištění prostoru, přivtělených duší, energie zemřelých, oblečení atd. je pouze vzorec myšlení, naše nastavení čemu věříme (často jsou to pouze naše myšlenkové vzorce a strachy). Nemohou nás ovlivnit, pokud si to nepřipustíme.
  • Lásku v sobě máme, nepotřebujeme ji křísit (to je pouze konstrukt ega, hlava tomu odporuje), abychom slyšeli otce. Lásku nekřísíme, je tam potřeba mít, že ji člověk má a vnímat pocity spojené s božstvím, láskou atd. 
  • Proti tetování nic nemám.
  • Květ života? O to se nestarám.

31.3.2021 SLNEČNÝ ŽIVOT 9 - JIRKO LEDVINKA

  • Staré postupy nikdy nefungovaly, jen se to tak jevilo (lidé hledají metodu nebo způsob, jak to udělat, aby to fungovalo). Lidé by měli pochopit, že když to nefunguje do teď, tak to ani fungovat nebude. Je potřeba to nechat božství v nás, aby konalo. 
  • Terapie, nebo jiná cesta je jen můstek (berlička), přes který se máš dostat dále. 
  • Hlavní poselství toho to rozhovoru: snaha nikam nevede. Tím že se nesnažíš, jsi v božství (já se nemusím snažit, protože tam jsem, jsem v božství). Důležité je tam souznění (vnitřní klid, soulad v sobě, dovolit si neřídit to rozumem), nikoliv očekávání, že to udělá někdo vně za nás (žiji v zoufalství, co se stane), Bůh. 

8.3.2021 Jirko Ledvinka - tvorcovia

  • Je důležité si dát prostor pro všechny možnosti (mohu cokoliv a nic mě neomezuje) a potom ti okamžitě přijde to, co máš dělat (to je ta inspirace). Když si to uvědomíš, tak ti ta informace chodí od zdroje (Stvořitele), božství, které máš v sobě (tím je to v souladu se Stvořitelem) a tím si věci necháš plnit. Ty víš jak to má vypadat (víš co chceš), takže to vlastně zadáš v sounáležitosti s božstvím (on ti to dovolí vytvořit), ono se to děje a ty neděláš nic (už nezasahuješ). Problém není v tvoření, ale v tom, že si myslíme, že nám to nejde, musíme k tomu dozrát atd., ale ty máme nechat za sebou.
  • Jak zjistím, že je to pravé pro mě? Pokud to nezjistím a nevím, že je to ono, tak to není ono (pokud si nejsem jistý tak to pravé to není). Hlavou to co je pro mě vymyslím, ale není to ono. To, že je to správně, tak já se cítím v tom dobře, cítím to jako klidnou radost (není tam extrémní vyšponovaná radost), není důležité jak tomu někdo říká (srdce, nitro), jakmile začnu zkoumat odkud to jde (už nastupuje rozum), tak tím si vytvářím vlastní překážky. Pak už jenom očekávám a chce se po mě souhlas s tím co je mně nabízeno (bez mého rozhodnutí se nestane nic) a už to nechám tvořit, dělám běžné věci a už tomu nevěnuji pozornost. Vnímám své pocity, kam mě to táhne, i když nevím proč a měl bych to udělat, přestože nevím proč (jakmile tomu proč věnuji pozornost, už naskakuje rozum a zpochybňuje to). Často se stává, že mysl řekne, ale to nedává logiku a smyl, tak tam radši nepůjdu, nebo to neudělám. 
  • Právě naopak by si lidé měli všímat toho, že když mě mysl říká, že to nedává smysl, tak právě to je ono, tam mám jít (učím se odpoutat od mysli a poslouchat svůj vnitřní hlas a nenechat se jím znejistit), ego se to snaží pouze zamaskovat analýzou a shodit to pryč (jako nevhodnou variantu pro mě). Můžeme to přirovnat k malým dětem, jak věci dělají. 
  • Ty si také můžeš nastavit, že k tobě nebudou chodit věci, které tě nebaví, že je ve svém světě (své realitě) nebudeš vůbec akceptovat.  
  • Ego často dělá, ty dlouho nic neděláš, musíš jít a snažit se, nic se ti nevyjevilo, musíme tomu božství pomoci a snažit se abych za tím svým přáním nebo cílem šel. Ale to nedělej, protože vlastně předáváš vládu egu, které vymýšlí nesmysli a zavede tě jinam, než kam by jsi se ve skutečnosti měl dostat. Jakmile něco začne tlačit ego, tak to schválně nedávat ani kapku energie, já jsem si to zvolil (že přijde to nejlepší možné co je pro mě) a ty naschvál už potom neděláš nic. A právě ego se mě snaží z té zóny klidu dostat (něco musíš dělat a to nejde jenom čekat) do nějaké aktivity (tím mě znejistí a klade překážky božství). To neznamená že sedíš v křesle a nic neděláš, děláš si jiné věci a vyslanému záměru již nevěnuješ pozornost (pustíš to s tím, že už to máš zadáno) a čekáš na nabídky, které k tobě přijdou. Je úplně jedno jak a kdy to zadání udělám, nejsou proto potřeba žádné speciální podmínky, ani rituály. 
  • My jsme zvyklí, že se může něco pokazit (máme takový program, že se něco pokazí a tak to přijímáme) a proto se nám děje to, že se něco kazí (ale je to něco v nás, co to blokuje a kazí, není to božství) My stále máme v sobě ten vzorec (že se to děje a může se to pokazit), že mě tyto věci mohou navštěvovat (něco se pokazí). I když se dějí negativní věci a snaží se tě přesvědčit, že to nejde a dávají ti dokonce důkazy, že to nejde (jak to nefunguje). Ty to vše musíš ignorovat s tím, že je to to staré, kterému ty už nenasloucháš a jelikož si už zadal, tak je to vždy na prvním místě (božství, to souznění je na prvním místě) a když to tam budeš mít, tak ti to vždy vyjde. Pokud se ale cestou necháš přesvědčit od toho starého, které tě zkouší neustále přesvědčovat že to nefunguje a ty na to kývneš, že to nefunguje, tak právě jsi zvolil, že to nefunguje (tím jsi to božské přerušil působením ega). Pak je dobré se vrátit zpět do toho dobrého. A také je důležité si říci už jsem zadal jednou a dost (opakováním by jsi opět zpochybňoval božství a podporoval ego opakováním zadání). Můžeš si to připomenou (svoje zadání) a nacítit to dobré, když chceš, ale nemusíš, protože ono to stále běží. Je to jednosměrná jízdenka, kterou si koupíš do cílové stanice a jedeš tam. Časem už se tam nebudou objevovat strachy a zpochybňování egem.
  • Lidé často prosí boha z pozice, já trpím, já tě prosím a ty udělej. A potom se jim to neplní, protože tam nemají lásku ani k sobě (dělají to jen z pozice utrpení), ani k božství. V něm není plus a mínus, je tam jen to dobré. On (plus a mínus) s v sobě nemá, to je další mylné přesvědčení, že v Bohu je i to špatné a proto já to musím mít také v sobě (to by lidé vůbec neměli akceptovat, pokud nechtějí). Hlavní je tam stav, že jsem tady rád (cítím sounáležitost s božstvím), někdo má představu, že tam někde, kde je Bůh to funguje a tady na Zemi je to jinak, tady to nefunguje. Funguje to všude, tady i u boha. To zadání přání je možné i když mě dobře není (nebo je mě nejhůř), funguje to stejně. Funguje to naprosto kdykoliv a je jedno jak vám právě je (ty jsi to božství ty rozhoduješ). Tu představu nemusím mít ještě určitou konkrétní, vím jak se v tom chci cítit a musím tam dát ano, já chci to naplnění a ukaž mě kde a s kým to má být (vidím výsledek, ale jak k němu dojdu neřeším) a důležité je, aby to bylo v dobrém (nedokonalou a nezapadající nabídku odmítnu). Lidé často berou to, co si myslí, že musí, ale nemusí (aby uživili rodinu atd.) a nečekají na to maximum. Často lidé říkají, já bych chtěl ale... ale často uvěří tomu ale a to je ten problém. Jakmile tam toto je, tak bych se měl zastavit a říct si, aha přesně sem nemám jít, je to pouze ukázka toho, kam nemám jít. Není to určeno k tomu, abych něco, co není dokonalé řešil, vyřešil a překroutil to tak, aby to dokonalé bylo. Takhle to nikdy fungovat nebude a je to pouze proto, abych si řekl, ano už vím toto není ono, už vím kam nejít a zase pokračuji dále. 
  • Božství je všechno (jsou tam i peníze) a pokud mě přijdou peníze navíc, tak mě přijde co s nimi mám dělat a tvořit dál (neměli by říkat, ať mám alespoň na nájem atd., ale ať mě přijdou peníze navíc). 
  • Vím že mám potkat partnera, tak si počkám v radosti, ne v utrpení. Je tam nedočkavost, už by to mělo přijít, já to chci, mám to zadané. To mohu nahradit těšením se, čekám a vím že přijde, protože to mám zadané. Jde to lehce, lidé by se měli zeptat sami v sobě, kde si zabránili sami v sobě, že to jde lehce.
  • Lidé opakovaně prosí boha, aby to zařídil, důležité je dát pokyn (přání, jdu do toho) a ono se to zařídí, ale je to v součinnosti s božstvím v nás (zařídím si to svým pokynem, že si to dovolím). Jestli si to nedovolíš, pouze si to jen přeješ, tak to nikdo neřídí a on to neudělá. Když se podívám zpět, tak vím proč se to nepovedlo. 
  • Já jsem u sebe vnímal intuici, tak jsem si řekl (a to bylo to rozhodnutí, záměr), že ji budu poslouchat, abych zjistil, jestli se to plní. Potom tam nastala komunikace s Otcem a skončilo to tak, kde jsem nyní. 
  • Čím lidé rozvíjejí různé teorie, tím horší to je. Protože uvěřili, že v těch teoriích mají na vše důkazy. Ty už nemůžeš tvořit, protože už vše je obsazeno. Pokud jedeš hodně na důkazy a rozvinuté teorie, tak máš smůlu zůstaneš v nich, nejsou špatné, ale mají velmi omezené možnosti. 
  • Dělení na mužskou a ženskou energii je omezení (je to program, teorie, jak to funguje a já podle toho myslím a tím mě to omezuje), já bych to vzal jako, že jsi lidská bytost a je jedno jaké máš pohlaví, protože máš stejné možnosti a božství ti ukáže tu správnou cestu, když mu to dovolíš a nemusí tě zajímat, jak to funguje. Pokud to přijmeš, že to tak funguje (mužská a ženská energie), tak nepoznáš nic jiného.
  • Lidé by měli zamezit tomu, že proti současné situaci budou bojovat, takto to nechceme, protože oni to tímto bojem podporují a jsou v tom naplno. Ty když něčemu říkáš ne, jakoby to strkáš od sebe a jsi v tom a cítíš to, tak jsi v tom přímo Ty nejsi tam, kde chceš být, ale přímo tam, kde nechceš být). Ty to můžeš odmítnout, ale nelézt do toho emočně. Ne to není pro mě (to není pro mě , ano to můžeš odmítnout) a současně si říci, zůstaň v tom božském, kde to není. Ty se vyhoupneš nad tyto věci, když jsi v tom božském a dovolíš si, aby se tě netýkali. 
  • Až vám bude ego říkat potřebuješ si opět pustit toto video, protože jsi to už zapomněl, jak to bylo. To ego to rádo vymaže, zapomeneme... Ne nepouštějte si to znovu, vzpomeňte si na ten pocit, to hlavní, že chcete to božství a dovolíte si to a ono se vám to vrátí znovu, nespoléhejte na druhé, spoléhejte sami na sebe. Věřím, že to přijde ke mě zpět na základě mého rozhodnutí, abych se vzdělával sám svým životem a nespoléhal na druhé, že nám poradí. Důležité je, aby se lidé naučili rozhodovat sami a věřili si. 

3.3.2021 Jiří Ledvinka - Červený stan 49.

  • Pravda je pro každého jiná (obecné pravdě pro všechny bych se vyvaroval), protože každý máme svoji realitu, to co rezonuje s tebou naplno, nemusí rezonovat s dalším. Pokud to neumím rozeznat, jestli to je pravda, tak to pravda není (když nemám pocit, že je to pravda, tak to pravda není a nemusím se tím zabývat). 
  • Není důležité vnímat kolektivní realitu, tu bych vyloučil a vnímal pouze tu svoji. Pokud uznám, že je kolektivní realita a pustím si to do své reality, budete tě to ovlivňovat a nebude to vždy příjemným způsobem. Já rozhoduji o tom, co a koho si pustím do své reality. Nemohu zachraňovat jiné, nenesu za ně odpovědnost. 
  • Spousta lidí si představuje božství tak, že je všude harmonie, vše dopadne dobře a když něco nedopadá podle jejich přestav, tak to již nepovažují za božské, což je chybou. Přestože některé věci dopadnou v mých očích negativně (je jedno komu se tak děje), tak přesto to je správně. Mám nějaké přání, nastavení, jak by se to mělo stát a ono se to neplní, nejlépe uděláš, když to přijmeš, že to tak je a nebudeš se tím dále zabývat (věnovat tomu dále svoji pozornost). Pokud to ve mě nerezonuje (důležité je se zklidnit a vnímat, jak to cítím v sobě) a tlačím na to, tak to už není dobře. Pokud to s námi nerezonuje a může to být i super věc, tak to nedělej. Může to rezonovat s jinými (vždy je tu někdo s kým to rezonuje a je určen pro tyto věci, např. pomoc v nemocnicích) a to je jejich místo a cesta. 
  • Samaritánský komplex v sobě nemáš, je to vsugerované, nakonec tě to zlikviduje. Když to uděláš, tak se vlastně obětuješ. Místo aby se to vracelo v pozitivním, jak si někteří lidé myslí (když budou dělat dobré skutky, tak se jim to vrátí) a na to by si měli dát pozor, může nastat pravý opak. Pokud se v tom budeš cítit špatně musíš z toho okamžitě vystoupit a nenech se přesvědčit tím, že je to dobrá činnost a mělo by to tak být. Ale tak by to být nemělo (jsou to vsugerované vzorce myšlení, které neplatí obecně a nejsou žádným pravidlem, pouze já se rozhoduji) a poznáš to okamžitě, že ti v tom není dobře (a přináší nám to utrpení), jdeš proti sobě a potom se stávají věci, prostřednictvím kterých si to uvědomí. Řešením je, aby se každý staral sám (nechtěl pouze brát, přijímat pomoc ze svého okolí) o sebe a postupně tento druh pomoci ztratí smysl.
  • My jsme si tuto cestu vybrali (děláme různé zvěrstva, ničíme přírodu atd.) a lidstvo je na takovém vývojovém stupni. Pokud by nás Stvořitel chtěl zastavit na této cestě, musel by nás předělat od základu, aby jsme takový nebyli, ale to by všechno udělal za nás a nemělo by to smysl pro náš vývoj, lidstvo by se nemohlo vyvíjet ve svobodné vůli. Stvořitel předem věděl, kam to dojde. Stvořitel vnímá co se děje, ale současně není v tom namočený, to by nemohl být ve svém a operovat na té vysoké úrovni. Totéž platí pro lidi, ani ty se nemůžeš namáčet do utrpení, pokud chceš někomu pomáhat, tak si musíš dovolit být někde jinde. Ty se tam můžeš podívat do utrpení, aby jsi to vnímala, pokud chceš, ale je potřeba, aby jsi byla schopna z toho vylézt a být nad tím. Člověk by se neměl stáhnout do utrpení jiných (nikdo tu není proto, aby byl spolutrpitel), to není sobectví. 
  • Kdy skončí pandemie nevím, to bude záležet na lidech. Tak jak to přišlo, tak to zase odejde. Dokud se budou lidé vzdávat své moci a věřit, že to tady je normální to takhle mít, tak přijde cokoliv. Je důležité si uvědomit: dostaneš zprávu (z médií nebo odněkud) chystá se na nás to a to. A co udělá člověk? Aha, tak to je ta skutečnost, která se na nás chystá, absolutně ztratí svoji nadvládu nad svou realitou a řekne, takhle to je a šup už to tam máš, tento jediný pohyb tě donutí to přijmout. Pokud si řeknu, ano existuje to tady, já si to neberu do své reality (někteří si však touto realitou potřebují projít) a tak to tam mít nebudu. Sice to vidím kolem sebe, ale nebude to v mé realitě (nezasáhne mě to). 
  • Svobodná vůle záleží na našem rozhodnutí (co přijmeme za své), jestli ji chceme mít (používat a rozhodovat za sebe) nebo ne. 
  • Naším úkolem není někoho měnit, to je pouze jeho cesta a jeho realita, ve které žije.
  • Proces odchodu lidí, kteří jsou proti Bohu je v běhu, kdy bude dokončen nevím. 
  • Otec planetu Zemi nevnímá, ale podporuje ji. 
  • To co se nyní děje důsledkem odpojení od země, ale hlavně od sebe. V Česku a Slovensku se to musí dít rychleji, budeme příkladem pro okolní svět (podobně jak o tom mluví Marian Coufal a jiní). 
  • Tento rok bude výkyv ekonomiky, peníze nepadnou, budou tu dále (nebude to zas takový krach). 
  • Z mysli se dá úplně vystoupit, ale musíš vědět kam jdeš. Je potřeba tam mít, že jdeš do jiné úrovně vědomí., kde funguje božství. Ty budeš mít něco jako mysl, aby jsi tady mohl fungovat, ale ne už nás nebude ovládat ego. Každý si to musí vědomě vybrat, jak to chce mít, dát pokyn (musím si být jistý, že to chci a nezpochybňuji to uvnitř sebe). Pokud jsme pouze v doufání (že to jdu zkusit), že to tak může být, tak se nic nestane. Není důležité jak bude pokyn znít, ale je důležité jestli máš rozhodnutí, že to tak bude a je ti to umožněno, což je. Ano bude to tak, očekávám to, pouze pozoruji co se bude dít, hlavně na tom nepracuj,  to nemůžeš vymyslet. 
  • Pokud bereš, že vše je božské, tak se ti bude dařit navzdory systému, systém nemusíš měnit. Ale tím ho současně měníš, aniž by jsi musela cokoliv dělat. Jakmile se budeš zabývat systémem a budeš ho chtít měnit z této pozice, tak selžeš (ztratíš svou moc). Ztratíš svoje nastavení, protože se zabýváš tím, jak změnit systém (dáváš energii vnějšímu světu, bojuješ s ním, systém můžeš změnit tím, že změníš sebe). 
  • Jsme tu proto, abychom se vyvíjeli a zažívali tu realitu v dobrém, nejsme tu pro utrpení. Z toho musíme vědomě vystoupit a být vzorem pro ostatní a ne s nimi trpět. Při rozhodování je důležité si dovolit být u toho jistá (pokud mám zadáno, tak se to splní a musí to se mnou rezonovat, nejde o rozumové zadání), nemocná mysl nám naše rozhodnutí bude zpochybňovat a bude po tobě chtít důkazy, nebo ti bude předkládat nefunkční důkazy, proč to nejde. 
  • Ego má něco jako vlastní vědomí (svoje myšlenky, zájmy atd.), není to božské vědomí.
  • Pokud umělec chce něco předat dále (lidem), tak to nevychází z ega, ale pokud tam mám křeč, že bych se tím měl prezentovat, tak to je z ega. Nelekejte se svého ega, jen od něj odstupte (uvědomte si to), je důležité pochopit, že tudy ne, to je celé. Na jednu stranu ego potřebujeme a na druhé straně můžeme naprosto fungovat bez něj. Pokud si ho bereme do sebe, dáváme mu obrovskou moc, protože ho potřebujeme. 
  • Lidé řeší Ježíše, Marii atd. (nepotřebují tomu rozumět), ale důležité je to neřešit a věnovat pozornost sobě , máme spoustu řešení u sebe. 
  • V božství (vědomí) je léčivá energie, která přesně ví, jak to má vypadat (drží tě v rovnováze a vrací tě do správného, co se týče zdraví a proto nemůžeš onemocnět), jak tě má napravit, jaká je naše původní dobrá podoba, ... Lidé to nevyužívají a nenechávají to na sebe působit. Začni hned, začni u sebe a přestaň se starat jak to mají jiní. 
  • Češi a Slováci se mohou spojit, ale ne vědomě. Nějakým způsobem spojení jsme (to se bude zesilovat), tak to vnímáme a hranice nejsou důležité (hranice jsou výmyslem lidské fantazie, stejně jako peníze). 
  • Boží otisky (léčení božstvím) jsou se slovy: největší vliv to má na lidi v tom, že uchopí co je božství a cítí se tam lehce, problémy tam najednou nejsou a o tom ta komunita je. Nikdo se tam nepovyšuje, nenadává, nekritizuje. Pro ty, co už nepotřebují mluvit, mám sezení v tichu (meditace 15 min.), je tam také to boží, ale beze slov. 
  • Otázka není jak si rozšířit vědomí, jestli si to dáš rozšířit na plnou kapacitu a necháváš se tomu prostor se projevit (na to se nepracuje). 
  • Nejsem na rostlinné stravě ani na práně, jím všechno. Všichni na planetě nepřejdeme na rostlinnou stravu. Vznikla z části úmluva, že zvířata o tom vím (že je jíme), ale mělo by se to dělat a přistupovat k tomu jinak než dnes.  
  • Zdraví, vztah (jak v tom mezidobí, než někdo přijde povolím, tak to zadání znejistím, nechci nic mezi, zakáži si ať mě to ani nenapadne) a peníz jsou jeden balíček a nedávejte tomu pořadí, nebo se k tomu nedostanete. Peníze mají sloužit k dobrému účelu a pro radost, nejen na živobytí. Když nám dlouho nepřichází partner, tak nám mysl předkládá, co jsme ještě nedokončili, co nemáme zpracované atd. proč nemůže přijít partner. Ty rozhoduješ, jestli na to nemáš a necháš se přesvědčit egem, které ti podsouvá tyto myšlenky, nebo ne. Tyto můžeš mít hned. Mám rozhodnuto že přijde a toto co mě předkládá ego mě nezajímá. A tak to platí obecně (poslání, zdraví, peníze, partner, bydlení atd.). A nemusím proto nic udělat, aby se to naplnilo (odevzdám to božství). Jestli přichází emoce nebo myšlenky, které mě znejišťují v mém zadání, je to totéž, nenechám se jimi ovládat. Pokud bych to přijal, musel bych se tím zabývat (věnovat tomu pozornost) a zjistím, že na tom nemám co vyřešit a je to pořád dokola a stejně z toho budu muset vystoupit. Negativní emoce mohu nahradit upřímným těšením na to, co jsem si zadal. Není to o síle vůle (to je tlak na sebe), ale o jistotě rozhodnutí (vůle je v tom také, ale je v klidu, není pod tlakem). Rozhodnu se a udělám to rozhodnutí jednou, neustálé opakování jen zpochybňuje ego moji jistotu. Dál se tím nezabývám a užívám si život. 
  • Jak se dostanu do komunikace se Stvořitelem? Přesně, tak, že si budete plnit to co vás naplňuje a pak mu budete nejblíže. Tím jsme schopni sami rozhodovat a být v souladu s bytím a božstvím (zadáme a necháme, aby to k nám přišlo). Tam je nejbližší kontakt, ale současně zůstaňte na zemi a neutíkejte někam k bohu, pryč, jinak vám to nebude fungovat. Pokud budeš boha hledat vně sebe a ne v sobě, tak po čase dříve nebo později se ti to začne hroutit, je to proto, že se zaměřuješ jinam, než k bohu v nás. Ty jsi tvůrce a můžeš rozhodovat, jak to tady pro tebe bude. Pokud to řeším myslí (musím překročit svou mysl a nechat božství pracovat), tak božství nemůže pracovat, protože nám v sobě blok. Důležité je nedívat se na výsledky, mysl tě bude dávat důkazy, že to funguje, tím ti sebe tu funkčnost. Mysl ti bojuje o pozornost, kterou tímto procesem ztrácí. Když mě to bolí, nebo se to neplní, tak si tam dám otisk důvěry, mě to nezajímá, ať si to bolí a já to mám nastaveno a očekávám výsledek, na to směřuji tu svoji pozornost (nenecháme se ovlivňovat myslí a vymýšlet, co s tím mám dělat).
  • Tělo je součást božství (tělo přijmeme do božského a procítíme tu lásku v celistvosti, tělo také potřebuje v tomto smyslu pozornost, že je v bezpečí a nevnímáme tělo jako nějakou překážku), stejně jako vědomí. Pokud v těle nechám pracovat božství a neustále mě udržuje v dobrém stavu a nemusíš se zabývat jednotlivostmi (jednotlivými orgány). Tělu dáváme posvátnou podstatu. 

27.2.2021 ESENCIE #6 Jíři Ledvinka - IDEÁLNA PRÁCA (@Leo Prema)

11.2.2021

  • My si jako bytost může určit, že například při pravidelném pití kávy na nás budou látky v kávě působit pozitivně (tělo si to zpracuje, tak, že se v tom ocitnou jiné energie). Podporuji to například negativně tím, že uznávám, že pravidelné pití kávy škodí zdraví a naopak.
  • Člověk vzhledově může zestárnout, ale nemusí se mu zkazit tělo.
  • Lidé už by se měli přestat nechat vydírat strachem (tím co nám denně předkládají média a sociální sítě). Pokud by se covidu přestala dávat pozornost (lidé by se přestali na to upínat), tak by přestal existovat. Pokud informace přichází z utrpení, tak ji nepřijmout a nepustit.
  • Vakcína? Pokud se budeme ptát z úhlu duality (plus a mínus), tak vakcína není bezpečná, pokud se budeme ptát úhlu z božské reality (nadhled na dualitou), tak je to v pohodě, protože do vakcíny se dostane to boží nebo už tam je, proto tě to nemá šanci ohrozit. Pokud něco odmítáme, tak tomu věříme také (pouze to vytlačujeme ze svého života, protože vnímáme polaritu a nechceme tu negativní). Máme to už ve svém životě a strkáme to od sebe. Ano, někdo to má v jiné realitě, ale není to moje. Vždy musíme mít na paměti, že máme svou realitu a svobodnou vůli. 
  • Pokud něco nechci, tak to mohu říci, ale musím tam mít náhradu a ta náhrada je ta boží realita (ta moje božská realita, nikoliv ta vnější realita - dualita). Pokud tam není místo duality to božské, tak jsem stále na stejném místě a jsem pořád v odporu (musím myslet kam jdu místo odporu, já to nechci). 
  • Vládnoucí elity? Pokud to vezmu z nejvyššího hlediska (božství) tak pro mě i ostatní Ilumináti a vládnoucí elita neexistuje. Pokud se však nořím to těchto teorií (ty mě ovládají, dávám jim pozornost) a diskuzí (ano, některé skupiny reálně existují), když jsem v tom božím, tak to moji realitu nezajímá, ani se to neobjevuje v mé realitě, protože tomu nevěnuji pozornost a nestarám se o to, protože si sám rozhoduji (svobodná vůle) o tom, co si pustím do své reality. 
  • Pokud se ptám co dělám špatně, tak se nacházím v dualitě (chci o tom vědět, abych to nedělal), ale pokud jsem v dokonalosti (božství) tak se tomu vyhnu. Nejsou špatné informace, že se něco děje, je tu něco atd., a to je proto, abys věděl, že to k tobě nepatří a nepustíš si to k sobě (je to v jiné realitě). Cokoliv negativního kolem sebe máš a víš, že to k tobě nesedí, tak si řekneš AHA, tak do toho nemám jít. Když jsem si jistý, že kráčím v tom božím, tak se to začne otáčet a začneš vidět to správné. Když jsme začínali, tak jsme viděli kolem sebe hodně toho negativního, byli jsme na tento styl navyklí, mám svobodnou vůli a mohu se kdykoliv rozhodnout, že se o to nebudu zajímat, analyzovat, odsuzovat atd. - jinými slovy máme ten Matrix v našich hlavách a co vyzařujeme, to přitahujeme (nemusím čekat, až se ten Matrix změní). My si můžeme a vytváříme vlastní realitu (nechat pracovat to božství, aby mě ukazovalo, kam mám jít co je správné pro mě) a nemusíme se nechat ovlivňovat vnějším matrixem a dále trpět a tím si konečně dopřeji skončit s matrixem.
  • Jsem před lidmi odosobněný, to mě doporučuje i otec, pokud by se připoutali moc ke mě, tak by spoléhali na vnější svět (rady někoho jiné a potom přestávají poslouchat božství sami v sobě) a ne na sebe (nechci, aby se tam tvořila jakákoliv závislost). Důležité je naučit se využívat vlastní sílu (všichni je v sobě máme) a nebýt na nikom závislý, neočekávat od nikoho pomoc, řešení (očekávání, názor pohled někoho jiného, který je vzorem je také závislost). 
  • Pokud cítíme mezi partnery nebo přáteli něco rozdílně, tak se můžete shodnout na tom, že každý máte to své a je to v pořádku, tam nemusí být boj. Nikdo by se neměl překrucovat do něčeho co není, ale být sám sebou, přirozený. Ty nehledáš na sobě nějaké vylepšení (abys byl dokonalý podle měřítek vnějšího světa), pouze děláš to jak to máš (dovolit si být tím, kým jsi uvnitř sebe). Pokud ke mě přichází něco z mysli, že to musím udělat (proto a proto, je to velmi naléhavé), tak to schválně neudělám. I když nevíš kudy (mysl ti říká, nemáš peníze, nemáš nic rozjednaného, domluveného, měl bys to udělat), tak buď trpělivý a čekej, až přijde to božské a potom jsi za tím.  
  • Lidé to mohou brát například takto: lidé jsou jako slunce a okolo nich se točí Vesmír a planety. Pokud je ti tady něco sympatické, tak si to vyber (zadej si ano to chci, nebo vidím to a beru) a ty proto nic neděláš, pouze čekáš, až si tě to najde (a cítíš chuť to tak udělat). Tak to funguje v božím. 
  • Mimozemšťané jsou mezi námi (někdy i lidé, kteří sedí naproti nám mohou v sobě nést něco, čemu bychom se divili). Lidé by měli soustřeďovat energii a pozornost na sebe a svůj život, nikoliv na mimozemšťany, pokud budou chtít tak nás zkontaktují. Pokud věnujeme pozornost vládním elitám, ufo, mimozemšťanům atd., tak nás to ovládá.
  • Důležité je, aby lidé nechodili do práce, která je nebaví, mohou tam být chvíli ze začátku, když si neví rady, ale jakmile začnou používat to svoje božství, tak vždy ať chtějí, ať k  nim přijde to, co je bude naplňovat, to základ. A to božství ti tu cestu ukáže (přijde myšlenka, která tě láskyplně osloví a vtáhne tě, někdy se objeví mysl a ta to zpochybňuje, ty řekneš ano, to je ono a zase proto nic neděláš, mohl bys to pokazit tou myslí, necháš rozjet to božství, ať to posune ještě dále a dostaneš všechny prostředky na to, abys toho dosáhl). 
  • Nejdříve musím souhlasit a opustit to staré a potom teprve může přijít to nové. To co k nám přichází si brzdíme my sami, ne naše okolí. Když se necháme vést božským, tak to změní, nebo nastaví realitu tak, aby to šlo hladce, komplikace a překážky se nám začnou vyhýbat. Každý má svůj svět a pouští si tam to, čemu věří a čemu věnuje pozornost a díky tomu, že si to uvědomuji (svoji svobodnou vůli, co si pustím do své reality), tak si tam nepouštím zloděje, nepříjemné události atd. (to nerozhoduji oni, jestli mě vstoupí do života, ale já sám). A tím pocítím osobní svobodu, bez ohledu na to, co se kolem mě děje. a vím, že ke mě přijde to, pro co se rozhodnu a na co zaměřím pozornost a nechám plynout to božství.
  • Utrpení je také vědomá volba, program, který žiji. 
  • Přirozená strava člověka? Důležité je zeptat se svého bytí, ono ti to přesně nastaví včetně dávek a budeš na to mít chuť a pro někoho tam bude i maso a pro někoho vůbec. Pro každého je to jinak a je to tak záměrně (jsme jedinečné bytosti). Kdybych musel na jiné místo nebo kontinent, tak by to božství pro mě předělalo jídelníček na jiné podmínky. Moje tělo si vědomě vybere kdekoliv, co je pro mě nejlepší. Pokud se budeme zahlcovat různými teoriemi, doporučeními a studiemi, tak se necháváme ovládat myslí a vnějším světem a přestaneme poslouchat své božství (svůj vnitřní hlas, intuici). Pokud je nám z něčeho špatně, tak je to signál, co naše tělo nechce.
  • Vzkaz: Lidé ať si dělají co chtějí, co je naplňuje a otec jim to splní a nemusí si myslet, že si to musí zasloužit, nebo že na tom musí usilovně pracovat. Stačí vidět to svoje přání (které nás naplňuje), kývnout na ně a potom nechat jejich božství (v nás), aby to zrealizovalo. Nenechte se vykolejit myslí (otázkami: jak to udělám, mohu tomu nějak pomoci, nebo podpořit atd.) nebo poznámkami, kterými si to bereme. A když poslouchám mysl a chci to podporovat, tak dávám najevo nedůvěru. Není potřeba své přání opakovat, stačí pouze jednou a dost (pak je to opět nedůvěra). Mohu časem lehce připomenout, že na tom trvám. 

26.12.2020 Jiří Ledvinka, Dobré rady pro všechny časy + Meditace

  • Důležité je, abychom byli v klidu, v sobě a uměli využívat svoje vedení a božskou moc (nikoliv z ega), abychom se nebáli a dovolili si, věřili, že pro nás je tady vše k dispozici (když jdeme cestou božství). Pokud se ztotožníte s jakoukoliv negativitou, strach, výhružky (pustíte si je do svého života), tak se vám budou pravděpodobně dít, protože jsme to dovolili (ztotožnili jste se s tím). Záleží na našem přístupu k dění, které se kolem nás a v nás odehrává.
  • Strachů se nemůžeme zbavovat, ale drží se nás jako klíště. Důležité je naučit se s tím nesžít (jako když jsem v jiné místnosti, sice to slyším, ale už se mě to netýká), současně je potřeba to nahradit - moje božství se postará a ukáže mě kudy mám jít a vždy to poznám podle toho, že mě je to příjemně (pokud to není příjemné, bude to z mysli, musíš udělat to a to a to, aby jsi se z toho dostal, jiné řešení není, jak tam je musíš, tak to není ono). Když vnímám svůj vnitřní hlas Stvořitele je to v lásce, není tam překážka, pokud je tam panika nebo strach, tak to není ono. Když něco prošvihnete, dostanete další možnost, nikdy to nekončí. Otevření této cestě za vás nikdo neudělá (pokud si sami budete tvořit, tak to budeme mít, pokud to budete házet pouze na boha, tak on to za vás dělat nebude a božství nebude fungovat, je tam nutná naše součinnost). Důležité je si také zvyknout, že se nějakou dobu nic neděje, aby jsme si zvykli být v klidu (aby se uklidnila mysl, pracovat se svými strachy, myšlenkami a emocemi, které když se nenecháte jimi ovládat, tak vás budou postupně opouštět, protože jim nebudeme věnovat pozornost). Pokud se budeme vracet zpět do problémů a budete je chtít řešit (proto se bude čekat, až je vyřešíte) a božství bude čekat a nebude nic nabízet (protože tudy neproudí tvůrčí energie a naše pozornost). Božství (proudí boží řád) v nás funguje přesně opačně, než mysl (musíš něco udělat, abys něco měl), božství řekne počkej, já ti ukážu kam máš vkročit a vy to jen přijmeme, vždy to poznáme, protože to cítím srdcem, ano to mám udělat. Jak tam je cokoliv jiného, tak už víte, že to není ono, božské. Takže když to nevím, necítím v sobě, tak to není nikdy. Když se naladím v božství, tak to proudí v synchronicitách. 
  • Vůbec nevyužívejte dobro a zlo, ale to, že to božství je láskyplné (dobré je něco jiného), to je třetí princip k dualitě. Božství vám nikdy nedá, aby jste si prožili něco zlého, je to pouze na vašem výběru. Nejsou to zkoušky, když vám přijde něco, co je vám nepříjemné, tak se pouze rozhodnete to nemít, ukáže se to pouze proto, aby jste to mohli odmítnout, aby jste věděli co nedělat. Je tady vždy plus a mínus a my nemáme využívat všechno, my máme využívat pouze to božské a láskyplné. Pokud budeme využívat obojí i to negativní a to víme, že nechceme a nebudeme tomu věnovat pozornost, protože to nepotřebujeme. Díky negativnímu se dá rychleji vyvíjet, kdyby vše kolem nás bylo láskyplné, tak se lidské bytosti nikam neposunou.
  • Modlení (pokud se modlím někam nahoru, kdoví s kým mluvím) nám božství (proudí boží řád) nepřinese, pokud si neuvědomíme, že to božství máme v sobě, tak se dít nic nebude. Pokud to přijmou a připustí či dovolí si tady mít ty nejlepší výsledky pro sebe, tak se to bude dít.
  • Lidé nepotřebují znát svou minulost a Stvořitel to po nich ani nechce. 
  • Ke svým bližním prožíváme lásku, pokud je tam závislost, tak nás jejich odchod bolí (my žijeme v určité iluzi, duše ke svému odchodu mají důvod, musíme se na to podívat z vyššího principu lásky), prožíváme extrémy a jsme v nerovnováze. Na zemřelého myslím v lásce a jsem si vědom jeho svobodné vůle, že může odejít kam potřebuje (svoboda, nikoliv připoutání a role oběti či viníka). Naše ego využívá určité smyčky (vymaníme se tak, že odmítneme nasávat do sebe utrpení druhých), aby nás udrželo na dně při odchodu našich nejbližších. Tím že se dostaneme do vlastní rovnováhy v souladu s božstvím pomůžeme ostatním svou tvůrčí energií a rovnováhou, tím je narovnáme (litováním jim nepomůžeme, jen podpoříme negativní energie oběti, strachu, trápení - tím jdeme do negativity, ovládá vás ego a vzdalujeme se božství, ztrácíme vlastní energie). NEBE a PEKLO JE ILUZE, duše odchází do svého domova, ale některé duše neodchází, ale nakonec každá duše najde cestu, všechny duše se nakonec vrátí domů. Duch cestu nepotřebuje, protože je vyspělý a vždy najde cestu domů. Duchové, kteří tady uvázli nejsou božskou složkou a nemají své nebe, ale mají tu různé dimenze, tam mohou spočinout a jsou spokojení.
  • Zbloudilé duše (entity) a zbloudilé energie (není to ani duše ani duch, jde o energetické shluky, které jdou rozložit a které na Zemi člověk zanechal po svém odchodu), negativní zóny jsou myšlenkové formy (harmonizuje se to božím pořádkem, který vzejde z boží jiskry a který si ustanovím)
  • Já si ustanovím (znamená to, že to bude trvale) božské síly (rovnováhy) ve svém domě včetně pozemku, mám zde čisto a procítím si to a nezpochybňuji to. Do svého obydlí si negativní energie zanášíme sami, důležité je se ve svém domově cítit spokojené a vytvářet zde pozitivní energie. Ustanovuji zde boží pořádek a už o tom nepřemýšlím (podobně jako když stisknu tlačítko) a ono se to děje. Takto se pracuje s božím principem, prostě ho zasadím (procítím si tu čistotu božství), protože tady je a hotovo, nechám ho to dodělat. Zpochybňováním a analyzováním to zneplatním (vracím tam původní stav a to i myšlenkami).
  • Lidé boží pořádek mohou zavést všude. Lidé by měli svět kolem sebe vnímat tak, že boží pořádek je všude kolem nich a podporuje je. Podstatné není čistit vnější svět (pracovní kolektiv, spoluobčany atd.), ale sebe uvnitř (rozhoduji tak o tom, v jakých energiích se pohybuji). Pokud věci budeme brát tak, že musíme a jinak to nejde, tak to bude tak pokud tomu věříme. Pokud se nám to však nelíbí (a to kdykoliv), tak přijměte, že to existuje, ale mimo nás a my v tom nepojedeme (tím si vybíráme tuto cestu).
  • Při výkladu osudu (karet, horoskopu) odevzdávám veškerou svou moc někomu jinému (pokud věřím tomu, co mě říká). Můžeš si to nechat vyložit a můžeš to brát tak, že to není tvůj osud, někdo ti dal jen nabídku a buď s ní souhlasíš nebo ne. Děj tvořím já, nikoliv ten, kdo mě dal nabídku (může mě pomoci tím, že mě ukáže jinou alternativu a pokud to necítím ve svém srdci - není tam to božské, tak to nepřijmu). Důležité také je, jaký k tomu realizátor nabídky (karty, horoskop atd.) přijal přístup a i naše podvědomí má mnoho podob. Mohu si také nastavit, že podvědomí u mě neexistuje a je u mě pouze boží řád. Tím se napravují i minulé disharmonie v životě.
  • Pokud jedu v negativním scénáři (v minulém i současném životě), tak se mě vrací negativní věci (odpovídá to mým činům, ale není to karmou) a ustanovením a odevzdáním božího pořádku (rovnováhy) mohu negativní proces otočit v pozitivní.
  • Existují zákony akce a reakce? Jak které, můžeme to tak mít (kdo to uzná, tak se mu bude ukazovat, že to tak je), ale nemusíme. Jakému systému v tomto životě uvěřím, tak takový tady budu mít, nemusím věřit žádnému a mohu mít pouze boží princip. Pokud dělám nějakou negativní věc a uvědomím si to, tak není důvod, aby se mě to tzv. "vracelo" - tzv. zákon karmy se nenaplní (napravil jsem se a není důvod, abych za to dostal facku). Pokud si to však jedinec neuvědomuje a drží se v negativním nastavení, tak se nemůže divit, že se mu v životě děje také něco negativního a přímo se to na něj lepí.
  • V tomto lidském životě (neohlížejte se na minulé životy, nechte je na pokoji) se nám bude odrážet to, co se děláte teď.
  • Časem zjistíme, že i když budeme dostávat spoustu odpovědi od jiných (všechno nemůžete vědět), že to nefunguje (neposouvá nás to), je potřeba se dostat k jinému způsobu komunikace, který je tím otiskem vědomí, klidem a přesně si prožijete jak to je, aniž by jste museli mluvit (slova jsou na vyjádření krátká, využíváte tu energii otisku, který vám ve vteřině přijde). Proto se stále nesnažte zjišťovat informace, ale zůstaňte v božském pořádku a všechno k vám chodí samo (sem tam se k vám dostane nějaká informace), budete v klidu a nebudete divočit, že potřebujete něco zjišťovat, vše k vám půjde postupně, pomalu v klidu a budete to vědět vždy v čas. Nemusíte do předu ptát, co mám ještě vědět, nebo udělat. Pokud máte v mysli otázky tohoto typu, tak je téměř jisté, že vůbec nic, protože to se ptá mysl a máme tento způsob opustit a čekat co přijde místo toho a potom přijde to správné a budete to cítit zahřátím srdce.
  • Kdy máme používat mysl? Nejlépe nijak, nebo když potřebuji spočítat příklad, ale ne aby ti radila mysl kam a kudy jít (cítíš to jinak, srdcem, ne přes mysl). Mysl řekne, tam musíš, protože nic lepšího neseženeš. Ale pod tam cítíš, zahřálo mě to u srdce, tak to je ono, tam jdu.
  • Mysl je nástroj, např. spočítat, řídit auto atd., ale nikoliv, aby nás měla vézt. Člověk se musí tzv. přehrabat přes mysl (rozum, ego, kontrola) a pak už to jde samo.
  • Poznatek: když se něčemu naše mysl hodně brání (to si nemůžete dovolit, to není reálné), tak většinou jste kápli na to správné. Nebo je divná odpověď, tak to je odpověď vašeho vědomí z božství. Jak to mám udělat? Už je to dáno (dostanu to nejlepší a to očekávám, pokud dostanu to, s čím nejsem spokojen, odmítnu tuto nabídku a čekám na lepší, která nás osloví a zahřeje) a nemám se řídit myslí, která to vymýšlí. Potom uvidíte úplně jiný svět, než se vám nyní zdá.
  • Pokud se mají přitahovat protiklady, tak musí být správné. Když mě přitahuje nesprávný protiklad, tak to nikdy nesrovnám do kupy a nebude tam harmonie, kterou očekávám. V první řadě bych měl já sám vědět, co od života chci a co si tam pustím, že nic jiného než ideálního partnera tam nechci (nesmím se poohlížet a hledat jinde, ale spoléhat na božský řád) a toho poznám. Pokud si tam dám, ať někdo přijde, tak se tam "někdo" objeví a může jich být více a já nebudu vědět, kdo to je. Ale v zadání musí být "ten správný v harmonii a božském řádu ke mně" a tak přijde partner duše, o to by měl každý požádat (každý ho musí mít a může to být i v jiném pohlaví nebo může být výrazně starší nebo mladší). Důležité vyslat myšlenku a mít jistotu, že přijde a těšit se na to (pokud si nepočkám na toho pravého, tak to mohu zhatit a přijde problém). Neberte ničeho jen půlku a to platí ve všem, chtějte srdce vždy 100 %, není to žádná výsada, ale máme to mít.
  • Nemohu násilím nikoho přetvořit, aby se ke mně hodil a nemám také důvod si zvykat, že je jiný (musím přijít na to, že mě v tom není dobře). Někdy bývá přitažlivost z povrchnější emocí (emoce rychle přijde i odejde) a to nebývá hluboké.
  • Jak poznám partnera duše? Když ho nepoznám není to on. Někdy to vypadá, že je to 100 % duchovního partnera (cítíme velké pouto a souznění, ale současně dostáváme signál jak to má vypadat, to si v srdci máme ponechat a očekávat, že přijde ještě někdo další, kdo bude mít toto a ještě něco navíc a díky tomu navíc to do sebe zapadne) - partner duše, ale realita je jiná a vztah se rozpadá, přijdou jiní. Partner duše již nemusí dozrávat (vztahy předtím se museli rozpadnout a to pochopíme později za nějakou dobu - dozrání vývoje duše). Klam jsme museli zažít, abychom pochopili co je láska.
  • Vztah dětí a rodičů? Rodiče by měli být autoritou i dávat dětem volnost (rovnováha). Ale je to volba rodičů, jak si to nastaví. Důležité je také nenutit, děti co nechtějí (kroužky, sport atd.), dítě si také potřebuje dozrát a pochopit, co chce. Stručný a obecný návod pro všechny, jak vychovávat děti není. Důležité je se chtít chápat, ne odsuzovat. Matka a otec by měli nastolit (stanovit) v dítěti boží pořádek (rodiče si za tím musí stát, není jiné řešení, neposuzuji to atd., mám v sobě jistotu, nemám pochybnosti), pokud je tam disharmonie (aby z něho bylo odebráno to, co k němu nepatří), dítě to samo neudělá, protože to nezná a neumí. Dospělé však nemůžeme měnit podle svého, to nejde, pokud ustavíme boží pořádek, tak se vztah rozpadne rychleji. Ve vztahu nehraje roli jestli má člověk děti (nebo jinou překážku) nebo ne, rozhodnutí musí udělat stejné, jinak se tam uvězní. Platí to i pro partnerský vztah, zaměstnání atd.
  • Když mám firmu, zadám si, že konkurence, která je kolem, mě nezajímá, nesrovnávám se s ní (to je jejich svět, tvůj ne, já jsem v jiné realitě), neřeším jak to udělat, řídím to a nechám proudit božství - boží řád (jdeš si svou cestou, je to pro tebe stvořeno, nepochybuješ o tom)
  • Materiální hojnost je nekonečná, pokud přepneme do božího řádu (rozhodnutí, že to tak chceme, ať to znamená cokoliv, nesmíme řešit proč to nejde - tím si tam zaneseme vir neúspěchu) přichází automaticky (důležité je nemít očekávání, to je vliv rozumu, který to zpochybňuje), ale nějaká činnost tam, je nemůžeme být pasivní - reagujeme na nabídky
  • Tady je zažitý odpor k penězům (nevěřím si, nemůžu si vzít tolik, dělám to zadarmo, kamarádům dělám zdarma), vždy se najde někdo, kdo vám peníze dá rád. Když na člověku cítíme upřímně, že na to nemá, tak mu to můžeme dát i zadarmo (člověk to musí v sobě cítit, nesmí se z toho stát zvyk, opakující se oběť, nebo že když máš dar, že jsi povinný to vykonávat zdarma, výjimečně ano, když chci nebo mohu doporučit někoho jiného, jiné řešení, ale nesmí se z toho stát rutina). Když si lidé nevěří v hojnosti, tak nepřichází lidé, kteří by byli ochotni platit. Důležité je v té hojnosti žít a těšit se na to, ustavit si v hojnosti boží pořádek a také, že to nechci rozhodovat z ega (ano v tom procesu postupně vymizí).
  • Sobě je důležité odpustit vždy, není dobré to stále opakovat (já si to odpustím, ale emoce mě ukazují opak, to ego zkouší pastičku, aby se dostalo k moci a nemohl proudit boží řád), ale v tom stále být. Při odpuštění je důležité mít na paměti, že se člověk nesmí dostat do odpouštějící smyčky, pak se nebude schopen posunout.
  • Zrychlování času neplatí obecně, pro každého z pohledu jeho vývoje je to jinak, důležité je se vrátit k sobě, kde čas plyne jinak (my si ho můžeme nastavit tak, jak chceme a budeme si přát, že to bude lepší, delší atd. - pokud děláme korektury, tak budou přicházet další potřeby korektur a to nechceme, proto musíme ustavit to nejlepší a počkat na to) a nejsme na něm závislí.
  • Člověk je tady za sebe a chyby napravuje u sebe a druhým může ukázat, jak se to dělá, ale nedělá to za ně, aby se mohli také oni posunout ve vývoji.
  • To co si přejeme, už máme, aby to k nám mohlo proudit (to co vysíláme, to můžeme očekávat) a naladíme se do toho. Přání je takový začátek, ale dát si to rovnou, to je ono. Dáme si to, nebudeme si to přát a krásně to proudí.

19.12.2020 Duše K - tentokrát s Jiřím Ledvinkou

  • Ze systému vystoupíš tak, že uchopíš, že systémem nejsi (i když bude vypadat, že ho používáš, tak ho nepoužíváš), past je, že dostáváme negativní signály (a ten negativní signál nemusí být důkazem, ale signálem, že jsi mimo božství).
  • Zvířata nemají karmu, ale lidé jim mohou ubližovat. 
  • Ježíš nepřijde (máme vzorec, že musí někdo přijít, abychom přestali trpět), Ježíš tu něco nechal a lidé se musí naučit rozpustit ego (ego je součást temnoty, která vznikla při tvorbě člověka ze světla) a pak k tomu budou mít přístup.
  • Zastavení není o současné pandemii, duchovnost povede lidi jinak a bude to vidět (nebude dávat rady, udělá to a je to)
  • Čas? My si tam vrstvíme stárnutí a máme toho hodně za sebou, proč si nevezmeme, že to už bylo a že jsme tady znovu (stárneme, protože je tady ta iluze toho máme hodně za sebou, je potřeba vše sebrat vyhodit a říci si, že dnes začínám znovu, vyloženě brát tak, že to včera už není a i v případě, že se to vrací, tak to ignorovat a absolutně se nehlásit k tomu), jak můžeš být božství, když stále řešíš, božství předkládá řešení.
  • Lhaní už se rozpadá, důležité je, aby se odloučili ti, co tady nemají zůstat, pak budou všichni vnímat realitu (někteří ji již vnímají nyní).
  • Tady na Zemi to má být jiné, aby to bylo umožněno vnímat realitu (spousta lidí myslí, že bude nějaký vzestup a všichni budou osvícení a navýší se jim kapacita, ale ona se nenavýší, už se navýšila a kdo to zvládnul, tak to zvládnul a naopak a půjde jinam - lidé chtějí, aby je zase někdo pozvedl, proč když mají vše co mají mít) proto se neděje, ty energie, oni jsou každou chvíli. Kdyby to opravdu mělo fungovat jak my cítíme, že by mělo, tak se to stane. Proto se to neděje, protože tímto způsobem to nebude určeno. Čím se ti lidé nechali opět ošálit? Zase mě ovládá nějaká energie, proč bych si to měl nechat líbit, kde jsem já, kde mám svoje božství, ovládám něco úplněk, hvězdy, cokoliv....proč? Proč svěřuji svůj osud do rukou druhých. Spousta lidí dokáže do vašeho života nahlédnout (i já), ale to je chyba, pokud tomu uvěříme, tak přestaneme být sami sebou, tobě se splní to co já ti řeknu se stane, ale proto, že ty jsi to nechal sem dojít, ty to máš držet sám. Ty mě tady říkáš, že se stane nějaká katastrofa, ale já to nechci a já si tam dál, že mě se to stát nemůže, protože jsem to božství a protože to mám ve svých rukou, tak se to nestane. Lidé si vše vedou sami, zvládnou to, protože jsou na to uzpůsobení. Pokud se ale opět přijdou za někým ptát (není to vždy špatně, člověk musí nějak začít, důležité je hlídat si, jestli to co ji jiní říkají s nimi rezonuje, nebo je žene nějaké zoufalství.), jsou závislí a svěřují svůj život do rukou někoho jiného (pokud tomu věří a řídí se tím).
  • Já s lidmi mluvím, protože jim předávám ještě něco jiného kromě slova a ty Jardo také, to není o slovech.
  • Původně je lidská bytost čistá, ale někdo tam musel kývnout na nějakou levárnu, tím se to dostalo na zem prostřednictvím duše (obejít Boha, čistotu, vývoj lidí se odvíjel jinak než bylo původně plánováno). Půda je připravená na to aby se tento proces napravil, zatím to není vidět , ale děje se to. Příčinou zvratu (Velký odklon vědomí) byla nepozornost, protože chvíli zaváháš, nemáš tam sám sebe - Boha (celistvost) v sobě a tudy tam vnikne pochybnost (projeví se rozum, ego atd.), dnes je to mezi námi všude. Proto si musíš být jistý, že jedeš jen na to božství a stále se stát za svou celistvostí (i když tě někdy něco "rozhodí"), ať se děje kolem nás cokoliv. Každý z nás může tu pozornost udržovat. Utrpení a další věci tak ze své pozornosti odmítnout s tím, že to ke mě nepatří. To je první fáze (pozoruji a odmítám) a potom mě to může umořit neustálým odmítáním. Druhá fáze je, že už ani neodmítám a už mě to může být opravdu jedno a tak postupně začne být, dávám pozornost sobě, svému božství. Válka co byla ve mě (je to sice součástí boha, jinak by to neexistovalo vůbec, mohu to odmítnout a není to božství) tím božstvím nebylo. Dualita je tady, nad ní je božství (něco třetího mimo dualitu, není tam boj, je tam láska a čistota), které přichází odmítnutím poznané negativity. Symbolem duality a vývoje k božství může být pyramida. Každý máme to svoje božství něčím specifické. Jdeme ke stejnému cíli, ale každý to zde tvoříme po svém.
  • Zodpovědnost (nikdy to nezneužiji) je v tom, že to chce mít člověk čisté - božství v sobě, bez obcházení a rozumového snažení. Člověk není zodpovědný za své činy, protože o nich neví a pokud bychom byli za všechno zodpovědní, tak bychom tu žili tak 2 dny. Člověk je odpovědný za svá rozhodnutí, to je velký rozdíl ve srovnání s odpovědností.
  • Pokud jsi na takové úrovni, že tě otázka tvého osudu vůbec nenapadne, tak ho vůbec nemáš. Přicházející slunovrat 21.12.2020 pro mě význam nemá, procházím tím úplně stejně jako jinými dny. 
  • Opravdová válka začíná válkou v sobě.
  • Člověk se musí dostat ve svém vývoji nad vše co se nazývá systémem, který může s tebou mávat. Cestou k tomu stavu je ustanovení (zadání myšlenky a pak už nechám pracovat božství, nevytvářím to), protože jsi božství. Pokud něco posiluji, tak je tam nedůvěra k božství. Božství nekoná a čeká až si to v sobě vyřešíme.
  • U očkování jde o to, jak se člověk rozhodne. Pokud je v očkovací látce něco, co by mě ublížilo (když se vpraví do těla), tak se spolehnu na svoje božství, že to zpracuje tak, aby mě to neublížilo. Mysl se bude snažit a bude hrát komedii, přesvědčovat a dávat důkazy, že mě to ublíží. Člověk to musí odmítnout a nezabývat se tím, protože mě to nemá šanci uškodit.
  • Čím více chce člověk chápat, jak tělo funguje a jak je zrádné (protože chce pochopit, co by se na něm dalo pokazit), ale brát tělo jako boží schránku, ve které se nemusí nikdy nic pokazit.
  • Rodiny to mají pokroucené a myslí si, že dítě je jejich (lidé si je přivlastňují, ale měli by je brát dítě jako svobodnou bytost), měli by se bavit s dítětem jako s dospělým (přestat na ně šišlat atd.).
  • Bytí v duši ji pak nechá zmizet (někteří ji už mít nemusí, duše si nese nějaké zážitky a chce tady nemožné, které jsou proti božství, které má člověk v sobě), ani duše nebude. Proto je dobré se na duši vykašlat a brát se rovnou jako bytí, aby tam šli ty správné informace a nemusíš nic řešit. Kdo chce mechanismy, tak se roztrhá na kousky, protože mám duši a toto a tamto a nevyznáš se v tom. Božství potřebuje volný prostor, nelze ho zkroutit, to je ta svoboda, kterou si nikdy nesmíš nechat vzít (nějakým systémem)
  • Musím se všechno naučit (chodící encyklopedie) a pak budu boží...., ale ono je to opačně. Božím už jsi a hraješ si na učení a tím se mu vzdaluješ (jsi ve stresu). Pokud to člověk bere v pořádku (bez závislosti), ne jako cíl k božství, tak je to v pořádku.
  • Pokud se rozhodnu jdu do toho (udělat ten krok), co mě baví (kreativní věc, která mě naplňuje), tak mě božství ukazuje kudy mám jít (negativní se mě vyhne a přijde to nejlepší), ne že začnu vymýšlet.
  • Rituály nedělám, důležité je, jestli má za tím člověk záměr (chceš tím něčeho dosáhnout) nebo ne (nebo to udělat jen tak a cítím se v tom dobře).
  • Nikdy neber nic napůl (nedokonalé nebo neúplné), vždy ber to maximum, abys byl naplněný úplně.
  • Pokud pracujete se svými stíny (tak ho tím vytvoříš), tak je máte. Iluze: Pokud svůj stín přijmeš, tak on ti dá pokoj, protože už tě má v hrsti. Měli bychom pracovat s tím, že v božství není ani jedna černá tečka. Stín vidíme, když se odvrátíme od boha. Jde o to, aby lidé nebrali stíny a strachy jako svého partnera, to je systematicky likviduje.
  • Tento systém nelze vylepšovat, musí padnout, protože už ty základy jsou shnilé. Ale má tu být něco dalšího, co se nedá nazvat systémem. Mělo by to být o svobodě v sobě ne o vůdcích v ně nás.
  • Jak na deprese? Já uznávám že jsou (zapírání moc nefunguje, snaží se mě napadnout), ale současně vím, že je to iluze a nedotýkám se toho, nevěnuji tomu pozornost (uznávám, že ke mě nepatří) a nic s tím nedělám (za čas se vybije a už mě to nenavštěvuje).
  • Ego je vše co s vámi nesouzní. Proč se egem vůbec zabývat, zdržovat a nejít dále.
  • Otec se mnou nekomunikuje ani slovy a obrazy, ale otisky. Otec tady není proto, aby vám odpovídal. Důležité je, aby byli lidé otevření, co k nim chodí a bude chodit.
  • Já nemluvím o křesťanském bohu (Křesťanský bůh a ďábel je jedno a totéž, jako nebe a peklo), ale o Bohu, který je v lásce a u toho je pro nás pro všechny otec. Křesťanský bůh je energetická iluze, který nikdy nebyl bohem. Ježíš tady skutečně byl, byl synem pravého Boha, protože jiný tady není (lidé se to tak dokonale vymysleli, že jim to funguje). Nad dualitou je jeden Bůh (zralost a nezralost, která dozrává v jednotu). Dualita nám způsobuje problémy (nemoc, utrpení, karmu atd.), protože jsme se odklonili od Boha.
  • Ježíš určitě neskončil na kříži, to byla iluze, ale byla nutná a zavedena proto, aby si to lidé prožili, co způsobili, dovolili, do čeho šli. Nikdy by se nestalo, že by tě Bůh nechal ukřižovat, mučit, ale nejenom Ježíše, když si si vědom své božskosti je to nesmysl. Lidé zde umírají proto, že to dopustí svou nevědomostí. 
  • Bůh má své stálé místo (polohu), kde se vyvíjet nemusí, můžeme se s námi vyvíjet ve své zdrobnělé poloze, nebo pohybu, ale současně si je vědom své celistvosti (polohy, místa), nemá důvod se dále vyvíjet.
  • Za myšlenkami je ještě nějaký vjem, který není pozadu za bohem, (když se vypne myšlení, to je to božství). Aby to fungovalo, je nutné vnímat také jako iluzi tělo (mozek a jak to tam funguje), které je také omezení. Člověk je duch, který je centrem, nepotřebujeme mozek a jeho centra. Protože nejsme propojeni s bohem, tak tu máme ty moderní technologie (bypass, digitální bůh).
  • Bible je nesměrodatná, důležité je, aby lidé získávali nové informace, ať se ptají sebe uvnitř, co jim poradí a ukáže cestu jejich božství v této době. V bibli už jsou to staré věci (lidé se často obrací do minulosti, že tam, byla ta moudrost), to už to neplatí, dostanou něco nového.
  • Pokud jsme celiství, tak nejsme světlo i tma. Iluzí je, že lidstvo je tmou, tou nikdy nebylo. Tmou lidstvo být nemá a není. Pokud si tam dáš něco tmavého, tak tě to ovládá a dostaneš důkazy, že to máš a jsi o tom přesvědčen (to je odklon od božství), že to tak funguje a to je iluze, kterou vytváří ego. Tmu nebrat jako svoji součást, pak mě to má v hrsti a kdykoliv se to může objevit. Já ti dám teď pokoj, ty jsi mě uznal (dal jsi mě svou energii, proto existuji) a potom přijde rána pod pás. Funkce strachu je taková, aby strašila, ta neumí nic jiného, proto to bylo stvořeno egem. Pokud to přijmeme, tak budeme mít i strach.
  • Do tvorby člověka se vložili nezvaní hosté (pokud nějaká možnost při tvorbě vznikne, nemůže být jen tak zamítnuta, mohou to být nějaké energie, programy, bloky). Člověk si sám může vybrat, že to tam mít nebude. Lidé bývají těmito nezvanými hosty utlumeni a je to vidět na očích (tupý pohled, nebo z nich jde nepříjemný pocit), ale někdy to umí maskovat. S lidmi tyto energie (nezvaní hosté) manipulují. Důležité je si to brát tak, ve mě je božství a mě se nezvaní hosté netýkají (je dobré vědět, že existují, ale distancovat se od nich, boj s nimi a pozornost jim dává energii). Ať si lidé ustanoví, že pro ně neexistuje žádné zlo a pokud ho uvidí, tak si ho vybírají ti druzí (ti si to vybrali, tak do toho nezasahujeme).
  • Když se nám zjevují některé programy, nepříjemné myšlenky můžeme je odložit (nevěnujeme jim pozornost a oni se přestanou postupně objevovat v našem životě), neřešíme je rozumem, ale necháme odplynout (nevšímáme si toho).
  • Emoce jsou hlučné (aby strhli na sebe pozornost, energii), abychom si jich všimli, ale to božství je až za tím.
  • Když mě ego nutí, abych šel něco dělat, tak já schválně nejdu, abych zůstal v tom božství. 
  • Pokud děláš meditaci proto, aby se něco stalo, tak bojuješ. Když to děláš jen proto, proč ne..
  • Někdy jsou lidé v iluzi, že konají dobro (např. sbírají odpadky, ale nedělá jim to radost), musím nějak pomoci planetě a mají z toho utrpení (vyzařuje se výčitka, povinnost místo lásky). Pokud zářím (dělám něco s radostí), tím pomáhám obnovovat planetu, protože moje radost je nakažlivá a svým nadšením inspiruji další, že jdou něco udělat, co je naplňuje radostí.
  • Pokud je tady vše projekce a vibrace, tak opravdu není tak složité obnovit poničený prales nebo něco jiného. To vše lze projektovat zpátky, lidé nemusí být kvůli tomu v tak velkém žalu. Proto ten Bůh to tak nechává, protože může a ví, že nebude těžké to opět nastartovat (obnovit přírodu). Každý musí začít u sebe.

10.10.2020

  • Tlak se ještě zvýší do konce roku 2020 a přesto mohou ještě ty tlaky v příštím roce pokračovat, dodělávat a dokončovat (tak aby to bylo stejné v jak v nebi tak na zemi).
  • Kolem 21 - 22.12. 2020 se chystá nejvyšší prozřetelnost uzavřít karmu lidstva (nebo to zacyklení ve staré časové smyčce)? On to už udělal, proto se lidi nemohou tzv. trefit do toho svého, proto jim to nefunguje (nemohou jet ve starých vzorcích). Lidé se očistit musí sami. I když se v roce 2020 něco částečně uzavře, není to vše.
  • Jak se dostanu do "božství"? Prostě si sedni, seď a nech to vyvstávat (projevit) ať se to děje - nic (a mysl se zarazí co se děje, a nic) a když si v tom, tak je to ono. A i když se to nepodaří jste na správné cestě a postupně se to bude měnit (ego mě bude říkat co má dělat, atd.), budu to jen pozorovat. Člověk opustí své ego i ego opustí člověka (nastane obojí) - nemá živnou půdu a zanikne.
  • Lidé by se neměli lekat strachů, které stejně nejsou jejich. Kdy člověk něco pokazí, vždy dostane od bytí novou příležitost.
  • Strach, který máme v sobě není z koronaviru, ale z Boha, jedinci neví co je čeká (strach z nejistoty, protože to již nebude ovládat, ego - rozum). Bůh vzkazuje, ať lidé nevěří všemu, co se děje kolem nich a zůstávají v klidu, objeví se v nich to božské otevření srdce, nebude možné to dále popírat a začnou vnímat novou realitu (o dalším vývoji rozhodují lidé).
  • Pokud se srovnají lidé, tak to v přírodě nebude vypadat jako dnes (kdy jsou extrémy, které odráží stav myslí lidí), když všichni lidé zůstanou v klidu a v tom, že se tady realizuje "božství" a lidé jsou toho součástí a v souladu s tím, tak se to začne dít (to je cílem).
  • Lidstvo bude napojeno (kojit) na jiný druh výživy (podobně jako když matka kojí dítě), lidstvo bude napojeno na jiný druh systému (výživu) a planeta se kterou jsme propojení bude mít také jinou energii. Planeta a lidé bude jinak fungovat a spolupracovat, lidé cítí své dary a nebudou se snažit něco vydrancovat (násilnit).
  • Lidé řeší 5G zbytečně (když žiješ v božím, tak na tebe to nebude působit a platí to obecně) a měli by se starat o jiné sítě, a to jsou ty co mají mezi sebou. 
  • Kdyby na světě byli otrávené, voda, vzduch, potraviny atd. (podle výzkumů), tak bychom tu žily nejdéle do 15 roků, ale ono to funguje jinak, je to o vnitřním nastavení člověka
  • Technologie? Lidé s volnými energiemi neumí zacházet, takže se to zneužívá pro opačné účely (nedovolí rozvoj pro tyto účely). Lidstvo se bude měnit, tito lidé (např. Elon Musknestačí vše dokončit a rozvrátit, nepřejde to určitou mez.
  • Vzestup tentokrát nebude (vzestupy a pády, to už to bylo), protože už nebude pád - evoluce (zlatý věk lidstva i Boha).
  • Peníze nejsou špinavý prostředek, prostě tady jsou potřeba.
  • To co cítím a přeji si a mám mít, očekávám od Boha a budu to tvořit já (souhlasím s tou energií od Boha) a tím to dělám v součinnosti s ním (mám tam jeho i sebe). Pokud nevím co mám dělat, tak je důležité si to od boha vyžádat a až to přijde, tak to poznám (a když, ne tak to není ono a čekám dále) a jednám v souladu s Bohem.
  • Tvůrčí dílo je souladu a v interakci (komunikaci) jedince a Boha, tvoří společně.
  • Říjen a listopad 2020 budou ve znamení nejhlubšího pádu (ne všechny to ale čeká), buďme v klidu a nedejme na tu paniku, lidé ucítí, že je Bůh miluje, to projede (kdo to dovolí, bude mě tam mít) a pomůže některým u toho pádu, aby se vzpamatovali.
  • Začne se měnit čas? Není to o čase, ale o energiích (vyšší či nižší intenzita), které potřebujeme na změnu. Není to lineární, jsou různé vibrační vrstvy, není to o čase, je to složitější vzájemně provázaný proces - každý bude mít svůj pohyb.
  • Ti kteří bojkotují to "božské", tady nebudou fyzicky, bude pro ně vytvořeno jiné místo, a ti nerozhodní (nedozrálí) dozrají. Plány jsou dané, bůh je nemění, pouze reagují lidé (malé osudy jsou proměnlivé, podle svobodné vůle lidí) podle své vůle (pro božství nebo proti něm, ale božství je tu pro všechny a bez Boha nelze existovat).

26.10.2019

  • Vždy mě něco řekl intuicí (vnuknutí) dopředu a splnilo se to a tak to šlo dál, pak přišel pokyn od Boha, že mám léčit tímto způsobem.
  • Nevěděl jsem jak se to dělá tak, přišel za kamarádem, řekl jsem mu: nevím jak se to dělá, tady si lehni a já na tebe dám ruku a zkusíme to, tak jsem asi 3-5 min. přiložil ruku (nic jsem necítil), bylo vidět že je dezorientovaný, mimo a úplně červený byl a říkám co ti je (nyní se mohl nadechnut, před tím nemohl, protože měl astma) - tak začalo moje léčení.
  • Hodně věcí mě řekl, ale ještě se nestali a říkal, že o to budou mít lidi velký zájem, ať se na připravím.
  • Jedná se hodně o zralost, co máte v sobě a jedno úplně kolik vám je, jde o bytí , co si vaše bytí přeje na jakou má kapacitu (co si nesete a jak rychle zrajete), ne každý to má dané (ale duše to nemá úplně hotové).
  • Budu pozvedávat bytí i duše, energie, které jsou přes mě mají být léčivé.
  • V Bohu je obojí (matka i otec - existence), lidstvo není ochuzeno o obě jádra.
  • Sedíme zde den poté co odešla duše Karla Gotta (1.10.2019) - já to beru tak, že věci plynou dál, ano i ve jménech je to někdy vidět jak to je.
  • S partnerstvím jsem rychle hotov, říkám: pokud to nepasuje, úkolem není to napravovat, máte si počkat až k vám přijde ten pravý partner (pokud si nesedneš na zadek, tak to není ono).
  • Když dozraješ k tomu, že chceš vztah, tak ho můžeš mít.
  • Budou velké změny, ale né v roce 2020, až ty další roky, ono to bude postupné a bude se to stupňovat, bude to k lepšímu i k horšímu, záleží kdo, jak z toho vyjde, hodně lidí se přidá "na dobrou stranu" (neměli bychom být v plusu nebo mínusu, měli bychom být nad tím v té lásce).
  • Pokud by lidé zůstali v klidu s tím, že u nich pracuje jejich "bytí (božství v nás)", právě bytí vyžaduje klid, nemusím nic dělat, věci přicházejí sami bez činnosti, v tom je rozdíl mezi polaritou (myslí a emocemi) a bytím (bytí čeká v klidu a věci ke mě chodí).
  • Stačí to přehodit, netvoří se z chtění, mysli a z toho, že si něco představuji, ale z klidu a přeji si to nejlepší pro sebe (musí to být 100%, aby to byl božský plán, pokud to nepoznám - je to mysl a nemusím to řešit) a pak to zjistím co to je, já to ani nemusím vědět.
  • Lidstvo nemá problém, lidé by si měli uvědomit, že problémy pocházejí z mysli a tam je potřeba to vždy odstavit, "když problémy budou řešit, dostanou další a další" - největší problém lidstva je rozum (vědomí dokáže zastat stejné služby jako mysl, původní mysl vůbec nepotřebuji).
  • Dávno už se rozhodlo, on už ví kdy to bude, to období, které má přijít lidstvo nemine, nebude to přímo jeho sestup (nebude to nějaká bytost v nějaké podobě), ale že to budou jeho energie a pomocníci, kteří budou schopny pozvednout lidstvo - tyto energie již působí, ale nemá to takovou intenzitu a bude se to navyšovat (tělo by to vydrželo, ale mysl s tím má problémy a mohla by se zbláznit).
  • Co se bude dít s částmi planety, které jsou poškozené - nejsou nenávratně poškozené, je to nyní ponecháno proto, aby si mohli lidi něco uvědomit a čas si v sobě něco porovnat (když to jde "rychle stvořit, lze to i rychle obnovit" a jsou na to určené bytosti), všechno je plánováno tady vyčistit, když lidé budou na jiné úrovni, ani sami budou chtít vypomoct a mám vzkaz: lidé budou mít na to schopnosti, to už nebude bagrem, to může být i něčím jiným.
  • Se 4D nebo 5D se neztotožňuji, lidi by si neměli nic představovat.
  • 5G sítě by lidi mohli dostat na kolena, 5G sítě se nakonec nedotáhnou, nejsou v souladu se záměrem (je toho víc co není v souladu), budou rozhodovat jiné síly, ne ty co ovládají 5G.
  • "Temné síly" budou muset reagovat poctivě, bude odhaleno jak na tom jsou (budou vědět, že tak jak je to nyní to již nepůjde) - nenastoupí se jejich cesta (někteří odejdou a někteří se budou přidávat na boží stranu - ucítí boží paprsky, nejtemnější se budou rádi obracet - tím že jsou v jednom extrému, tak je to posune do jiného extrému), neměli bychom se ničeho obávat (v realitě se toho nemusím účastnit a přestanu chtít ty tlaky od sebe odstrkovat, vyřešit je, vyléčit je a tím si poskytnou obrovskou úlevu a začnou ty tlaky ustupovat) - pokud chci dělat něco pro sebe, tak je to právě toto, do klidu se dostanu tím, že ten tlak vnímám na sobě, to co se mnou dělá, ale nereaguji a pak mě přijde intuice (vnuknutí), mám dělat to a to, ale jsem stále v klidu.
  • Budou se hroutit i ti co chtějí tzv. "pomáhat", tohle není dobro (je to stále plus-mínus, to nás vyčerpává, když to přestanete řešit, přijde k vám přesně to co máte dělat, bude to v radosti a nebude to vyčerpávat) - nechat se vést svým bytím (vědomí koná v tichu a klidu).
  • Strach přijmu, nahradím jeho otěže, které převezme vědomí (zůstanu v klidu a počkám až se to vyřeší) a nahradí to tím, co tam má byt místo strachu (strach se transformuje přes vědomí, kterému umožním, aby to vedlo, jak je to pro mě nejlepší a nemusím pro to nic dělat- mysl by s tím něco dělala, bojovala atd. a právě ta mysl ty strachy přivolává) - tou změnou dostávám do života jiné situace (vědomí se stará a dodá tam to nejlepší co je možné). chceme se zbavit strachů?
  • Karmu má možná člověk, ale lidská bytost ne, pokud odsuzuji věci kolem, je to tady těžké, tak do sebe hrnu negativní energii i podvědomě a tím bojkotuji svoje léčení, záměr vědomí (bude nám to podrážet nohy), utrpení neřešit, vědět že tady je a otěže předat vědomí (nenechávám otevřenou možnost, že se může něco stát a nepřipouštím to).
  • Nastala doba přestat vše kolem sebe hodnotit a stále si stěžovat si (nevěnovat tomu energii) - lidé vycítí kolem nás tuto energii a budou to chtít taky.
  • Důležité je odmítnout paradigma, že si musím něco zasloužit (něco si muším vypotit a pak to dostanu, bez práce nejsou koláče), takže já neléčím, jenom si takto s vámi sednu a povídám si s vámi a děje se to (neprožívám něčí nemoc), rád ho vyslechnu, ale nežiji to s ním.
  • Jsou tady různé metody jak postupovat, ale já jsem si vybral tu nejčistší, nejpřímější (vede mě božství, které mám v sobě), mysl vždy poznáte, protože je něco nedokonalé, nesprávně, nezasloužené atd. - to není bůh, to není moje vědomí, to mohu pustit, je mi to jedno a potom přijde to co je od vědomí (když se něco hroutí já se naopak těším, co přijde místo toho).
  • Otec by byl rád, aby byli lidé spokojení a šťastní, ale ne tak, aby vyhledávali štěstí a zaměřovali se na to, ale aby to bylo samovolně, ať pustí svoje problémy a nechají ho proniknout do svého života, věci se budou dít sami, ať si lidé zvyknou na jeho podporu tak, že to nemusí vymyslet, jenom to stačí přijímat a potom si vybrat to nejlepší.

I tak lze vnímat realitu, přes svůj vlastní konstrukt myšlení...

zobrazit více..
Loading...