Plzák španělský

Plzák španělský

invazivní druh (který  se v 90. letech rozšířil prakticky do celé Evropy z Pyrenejského poloostrova na dovážené zelenině a v současnosti je považován za největšího škůdce) je v porovnání s většinou jiných plzáků a slimáků obrem a dokáže snadno vyplenit zeleninové zahrádky. Tito plzáci pocházejí ze západu Pyrenejského poloostrova a mimo něj byli poprvé zaznamenáni v roce 1956 ve Francii, odkud se rychle dostali na sever po celé Evropě. Na českém území byl jeho výskyt poprvé zaznamenán v roce 1991 na Olšanských hřbitovech v Praze.

  • produkuje hodně slizu (tím se chrání proti predátorům) a nevadí mu i suchá půda
  • rychle se množí zejména ve vlhkém prostředí
  • dospělý jedinec zkonzumuje za sezonu až 1 kilogram rostlinné hmoty 
  • plzák uleze za noc až 30m 
  • Nejvíce se jim daří ve vlhku a tmě. Vylézají hlavně po dešti, za den může urazit až 50m v České republice má plzák španělský jednu generaci do roka. Páří se na přelomu června a července. Vajíčka klade od konce srpna do výraznějšího poklesu teplot (někdy i do listopadu). Jedinec může naklást okolo pěti snůšek, dohromady 200-250 vajíček.
  • podmínky pro množení splňují velmi dobře komposty, proto se hodí je často přehazovat a dbát na to, aby se uvnitř zvýšila teplota, která ničí zejména vajíčka

Přednost dává zapleveleným a hustě zarostlým místům ve větších sídlech. S oblibou vyhledává okolí intenzivně obdělávaných zahrad, kam proniká za potravou, zatímco na ruderálních neudržovaných plochách přečkává nepříznivé podmínky (sucho, zima) a rozmnožuje se zde. 

Plzák španělský, jak zamezit škodám:

Přirozený predátor je indický běžec a dále jen ruční sběr brzy po ránu nebo za soumraku, kdy je vidět a slimáky ještě vysoké teploty nezahnaly do podzemních úkrytů. Za humánní způsob usmrcení plzáka španělského je možno považovat přelití vroucí vodou, kdy smrt nastává okamžitě.

  • plži nepřelezou přes vyšší hradbu s hrubým povrchem, můžeme obsypat záhony kolem dokola nějakým hrubým materiálem jako jsou piliny, kamenná moučka, vápno nebo dřevěný popel, nejúčinnější je ale písek
  • Slimákům nechutná levandule, kopr, šalvěj, česnek, bodláky, měsíček, kostival, chrpa, hortenzie, pivoňka, pelyněk, petržel, tymián, kosatec a některé okrasné traviny 
  • Ferramol je čistě přírodní, jeho účinnou látkou je fosforečnan železitý, který se běžně vyskytuje ve volné přírodě, a proto není při náhodném požití škodlivý pro lidi, domácí mazlíčky, ježky, ptáky ani další zvířata, která se na zahradě mohou vyskytovat
  • Pořiďte si balíček obyčejných ovesných vloček. Důkladně s nimi posypte všechny záhony a vyčkávejte, co se bude dít. Slimáci je sežerou a následkem toho uhynou. Ovesné vločky se totiž v jejich těle spojí s vodou a nabobtnají, což bude pro slimáky smrtelné 
  • Kávová sedlina pro ně působí jako jed. Nasypejte blízko záhonů piliny, které zalijte kávou i s lógrem. K zelenině by se většina slimáků dostat neměla.  
  • Vůně citrusů je pro slimáky velmi lákavá a plazí se za ní v hojném počtu. Když se k plátkům citrusů slimáci dostanou, vy už je pak jen vysbíráte a usmrtíte
  • Rozsypte kolem rostlin sůl, ale rostlinám samotným se vyhýbejte. Sůl by je mohla poničit. Na slimáky je ale sůl perfektní. Tělo slimáka, které přijde do kontaktu se solí, začne téměř vysychat a slimák zanedlouho umírá. 
  • Do kelímku tedy nalijte pivo a pro kelímek vytvořte díru tak hlubokou, aby z půdy vyčníval pouze okraj kelímku. Na většinu slimáků čeká stoprocentní konec v kelímku, ale najde se pár odolných jedinců, kteří se dokážou dostat z kelímku ven. 
  • V nouzi částečně pomůže i 50-100 cm široká "cestička" z křemičitého písku nezarostlá plevelem
  • Návnady na plzáky: Nejvíce se mi osvědčila deska polystyrenu cca 1 m² velká, která se večer zatíží na místě předpokládaného výskytu a během noci se pod ní shromáždí mnoho plžů, vhodné jsou i rostlinné návnady - osvědčily se kousky melounů, brambor či ovoce.
  • hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita, jde o parazita plžů. Je to pouhý jeden milimetr velký hlíst, který žije v půdě. Jeho larvální stadium potřebuje k dokončení vývoje tělo slimáka. Larvy proto slimáky aktivně vyhledávají a do těla mu pronikají dýchacími otvory. Napadený slimák přestane po třech a pěti dnech přijímat potravu. Za týden, nejdéle tři týdny, jej larvy (spolu se symbiotickými bakteriemi, které si přinesou sebou) usmrtí a dokončí svůj vývoj. Pak se však dále rozmnožují a znovu napadají další slimáky - pokračují tak dlouho, dokud jsou nějací v dosahu. Účinkují na veškeré druhy slimáků (plzáků). Nehubí přirozené predátory plžů, což by se nám v budoucnu mohlo vrátit v podobě ještě větší invaze slimáků.
  • Naše babičky by nám poradily pěstovat na zahradě rebarboru, jejíž listy se v boji se šneky dají lehce využít. Když je rozmístíme po zahradě, tak zafungují jako shromaždiště slimáků, a my je pak můžeme snadno sesbírat a zlikvidovat. 
  • Dalším dobrým pomocníkem je pařník nebo skleník, kde se sazenice předpěstují do takové velikosti, že pro ně sem tam nějaký okus není fatální. 
  • Po celém obvodu záhonu jsem nasypala cca 1cm silnou vrstvu carbomulče o šířce 15-20cm. Když se pak člověk podívá na záhon, tak to opravdu vypadá jako parte. Má to několik detailů, které je potřeba doladit. Carbomulč (mulčování dřevěným uhlím) se hodně ohřívá na slunci a tak může některé rostlinky spálit, proto je nutné ho mírně odhrnout od stonků.
  • https://oreska.cz/2021/06/09/parte-pro-slimaky/
BABSKÉ RADY PROTI SLIMÁKŮM:
  • Existuje celá řada lidových metod: sůl, pivo, popel, zajímavá je i metoda mulčování listů kapradin nebo rajčat do ohrožených porostů.
  • Pivo v kelímku zapusťte do země, vůně je přiláká, oni spadnou do kelímku a utopí se.
  • Kafe je pro ně smrtelný jed i odpuzovač, lógr z turka rozlévejte kolem záhonů.
  • Udržujte zahradu uklizenou a neposkytujte jim přirozené skrýše. Obzvláště milují úkryty pod kameny, prkny nebo ve vysoké trávě.
  • Pořiďte si Indické běžce, tyto kachny se osvědčili jako jedinečný likvidátor otravných plžů.
  • Večer nastražte na záhony pytle, prkna nebo velké listy. Ráno pod nimi slimáky sesbírejte.

Výskyt: na zahradách, hustě porostlých plochách, zaplevelených stanovištích, kde lze v jejich spodních patrech předpokládat vlhko, vyhovují mu proto také zastíněné plochy a neobdělávané plochy s vysokou vegetací

  • po dešti tato místa opouští a vydává se za potravou (větší jedinci se jsou schopni přesunout i na vzdálenost až padesát metrů)

Jak se bránit škůdcům na zahrádce?

Mšice

Ochrana proti slimákům z měděného plechu

Vnitřní i vnější přístup společně

Jaké je tedy řešení? Má dvě etapy - první etapou je přenastavit svou mysl na vytváření harmonie na zahradě, a na uzavření míru s živými tvory. K tomu by nám mohlo dopomoci uvědomění, že největší škody na této planetě páchá člověk, a nemáme tedy jiným druhům co vyčítat, dokud si "nezameteme před vlastním prahem". Můžeme veškeré síly napřít k tomu, aby se naše zahrada stala malým fungujícím ekosystémem, kde slimáci mají své přirozené nepřátele (predátory), a kde jejich služby nejsou už potřeba. Opravdu i na malé zahradě během několika let dojde ke změně. Též zeleninu pěstujeme ve zdravé humózní půdě, v pestrých společenstvech. Monokultury na polích, záhony s jednou plodinou, si o škůdce prostě koledují.
Mimochodem, slimáci španělští k nám přišli v minulých desetiletích se zeleninou dováženou do supermarketů, z míst, kde lidé drancují Zemi pro zisk. Není to symbolické, že se slimáci pustili i do našich zahrádek, abychom viděli, jakou globální hamižnost sponzorujeme, pokud si nejsme schopni tvořit s láskou potravu za vlastními humny?
Ochranná opatření do začátku, aby něco vyrostlo

Druhou etapou, která probíhá zároveň, je ochránit své rostliny, než harmonii vytvoříme (v sobě i na zahradě). Slimáci žerou jen něco. Mladé rostliny tykvovitých druhů (dýně, cukety) můžeme ochránit v prvních týdnech límci z plechu (viz fotonávod níže), používám měděný plech. Ten v kontaktu s půdou vytváří mírný elektrický náboj a slimákům není příjemný. Límec se sundá v době, kdy ho rostlinka přerůstá. Měď by dlouhodobě na záhoně být neměla. Celý záhon například se saláty nebo brukvovitými zeleninami lze ochránit plechem s ohnutým okrajem směrem ven (nerez, pozink). Tento okraj se jim špatně přelézá. Plech musí být vždy i několik cm v půdě, a nejméně 15 cm nad povrchem. Z vnitřku záhonu je postupně sbíráme, zvenčí se tam nedostanou. Někde opodál pod ovocný stromem vytvoříme speciální kompost, kam se slimáci stahují, a ty nasbírané tam odnášíme. V kompostu slimáci pracují pro naše dobro, rozkládají organické zbytky. Zároveň se tam začnou množit slimáčí predátoři, což je přírodní zákon. Tento kompost při občasném rozebrání používáme ke dřevinám, nikoliv do záhonů, abychom si do nich nenanosili i slimáčí vajíčka.

Výroba měděných límců z pásoviny (objednávám po internetu od výrobců větší náviny), které ochrání mladé rostlinky proti slimákům. Nemusíte používat měď, lze i nerez nebo jen ocelové plechovky bez dna. Hliníkové nápojové plechovky ani plastové lahve moc nefungují. Slimák po těchto límcích sice vždy může lézt, ale kovový povrch (a měděný zřejmě více) je jim nepříjemný. Plechový límec vsadíme do hnízda několik centimetrů hluboko, aby byl stabilní a slimáci ho nepodlézali. Límce jsou jen zatočené, nespojené na pevno, aby se daly snadněji sundat. 

Podobně fungují i tyto velkoplošné plechové ochrany z nerezového nebo pozinkovaného plechu. Ta nalevo je celkem malá, pro skupinu rostlin, ale dělají se takto ohrazení pro celé záhony (druhé foto). Okraj plechu je zahnutý směrem ven, a slimák ho nepřeleze. Nesmí tam ale být přepadávající listy, sloužící jako mosty. Z vnitřku záhonu slimáky vysbíráme (v noci, ve dne obvykle zalezou), a ti venkovní dovnitř nemohou. Na fotce plech jen stojí, ale v praxi je zakopán alespoň 10cm v zemi (na googlu můžete zadat "Schneckenblech" a uvidíte více fotek). 

https://ekozahrady.com/slimaci_ochrany.htm

zobrazit více..
Loading...